Minule si běžel sám. Deset kilometrů. Co takhle běžet třikrát menší vzdálenost, ale s trojnásobnou účastí? V neděli proto ráno bereš Adámka s Klárkou a uháníte směr Ústí. Rodinný běh v rámci ústeckého půlmaratonu, to je váš cíl. Ještě neběžíte, prvních šedesát kilometrů jedete autem. Je jasné, že do centra se vozem nedostanete, policajti před uzavřeným kruhákem radí zaparkovat u Makra.
Připínání startovních čísel
Na Mírové náměstí jsou to pěšky 4 km. Máte na to zhruba půl hodiny. Volíte klus. Může to být ostatně váš jediný běh té neděle, protože nemáte registraci. Ty jí tedy máš, ale pro děti se to v týdnu nepovedlo a v sobotu už byl systém pro registrace uzavřen. Přesto se jen pár desítek minut před startem závodu postavíš s dětmi do fronty před pořadatelským stanem doufaje, že slečnu u výdeje startovních setů umluvíš.
Povedlo se. Rychle si oblékáte oficiální trika závodu, přišpendlujete startovní čísla a stavíte se na start. Ještě pár instrukcí dětem jak správně dýchat, na jakou část chodidla našlapovat a kde se sejít v případě, že nedoběhnete společně. Než stačíš dokončit větu je odstartováno. Adámek vyráží neohroženě jak střela. Instinkt lovce. Zapomněls ho varovat, že nesmí podlehnout euforii a přepálený začátek se nemusí vyplatit.
Běžíš s Klárkou, která si stěžuje, že před startem si nestihla odskočit. U první občerstvovací stanice se loučíte, protože Klárka zahlédla tojtojku. Zmírníš rychlost a čekáš, kdy tě odlehčená dcera doběhne. Kilometr před cílem ale stále běžíš sám, a tak se rozhodneš dohnat Adámka, abyste cílem proběhli spolu. Poslední stovky metrů závodu již tradičně proletíš, ale syna nedostihneš.
Tři zlaté medaile
S medailí na krku už totiž způsobně čeká na domluveném místě. Jdete zpátky k cíli. Deset minut Klárku marně vyhlížíte mezi dobíhajícími závodníky. Rozčarováni se vracíte k místu, kde se vydávaly registrace. Cestou potkáváte Klárku, která doběhla do cíle ještě před vámi. Závod byl prostě příliš krátký na to, abyste se stihli všichni tři potkat a měli čas se na jeho trase najít.
Příště tak raději poběžíte třicet kilometrů. Lépe řečeno, třikrát deset kilometrů.
Šikulky, chválím a pochvaluji! Pro všechny Bittnery 3x slááávááá!!! 😉
!
Tomíku, díky.
Jste super 🙂 a nechápu, jak to všechno stíháte… 😉 Je jenom otázka času, kdy přiberete i Matesa, že? 😀
Zwettlerko, děkuji. Jak to stíháme? Normálně, běháme ve svém volném čase. Už jsem to tady opakoval několikrát: VŠECHNO JE OTÁZKOU PRIORIT.
Mates se měl účastnit už letos. Ale necítil se ve formě.
Velká gratulace. Děti evidentně taťku pěkně „doběhly“.
Jeanne, děkuji za gratulaci. Nevadí mi, když mě děti doběhnou nebo dokonce předběhnou. Horší bude, až se mnou vyběhnou.
Tak příště všichni na We run Tel Aviv 🙂
Laco, mimo téma. Exitoval mi můj starý dobrý Nokia E52. Díval jsem se, co mi Vodafone nabízí a zúžilo se to na všemožné korejce a nokie za pár desítek korun X ajfoun 4S za cca 10 tis. Nikdy nebudu mít PC ani další jablečné produkty, ale u toho telefonu si nedokážu udělat názor, prostě nevím co čekat. Jsi uživatel, myslím že ne fanatický, a tak mne zajímá tvůj názor. Pokud si najdeš chvilku, díky za názor.
TNT, kde si do teď byl? 😉 Dyk Laco tu léta nepíše nic jinýho 🙂
Předběhnu ho… Ten telefon dokáže dokonale nasrat ale nic lepšího prostě nekoupíš.
Tomiku, nějak jsem si nedokázal představit, že bych měl něco jiného než Nokii, a tak jsem jablečné chvalozpěvy moc nestudoval.
Ano, tvé zhodnocení je přesně to, co jsem chtěl slyšet 😀 Z toho mám právě obavy. Příklad: přijdu do reklamky s docx souborem na flashce a za 3 minuty znovu odcházím, protože to neotevřeli. Na stolech Macy.
Já sám sebe bych charakterizoval jako konzervativního uživatele, který se v tom nebude moc šťourat, ale zase naoplátku bych byl rád, kdyby to šlapalo a moc často ( rozuměj skoro nikdy ) mě to nenasrávalo. A hlavně se s tím nechci prát. Hodíme se k sobě ?
Ha, koukám, že Tomík byl rychlejší než já. No, ale já si narozdíl od něho mohu dovolit vyvěsit odpověď na titulní stranu. Takže další diskusi prosím směrovat tam.