Nikdy nefandíš sám

Víš, kámo, hned na začátku si tu sdělme pravdu pravd. Fandíš tak, jak žiješ a žiješ tak, jak fandíš. Pískej na hráče svého týmu, pískáš sám na sebe. Vyháněj trenéra svého týmu, vyháníš sám sebe. Zatracuj svůj tým, zatracuješ sám sebe.

Jasně, mnozí z těch, kteří svůj tým po zápase s Ruskem odepsali, budou zítra jako první vyvěšovat vlajky do oken. Ale takoví si nezaslouží než náš soucit. Stejně jako lidé, kteří neustále na něco nadávají a za vším vidí jen to špatné. Ztratili naději, ztratili víru.

Hele, brácho, je snadné v závětří čekat jak to skončí a pak se radovat. Skutečný život je ale jinde. Běž a raduj se už po cestě. Z každé chvíle. Z každé situace. A přitom nikdy, ale skutečně nikdy nepřestávej věřit, že dorazíš do cíle.

Přestat věřit svému týmu je stejné, jako přestat věřit ve svůj život.

18 thoughts on “Nikdy nefandíš sám

  1. tos o ztracených napsal MOC dobře..

    už jsem měl párkrát chuť to zabalit ale to je příliš snadné.. život je výzva a obstojí jen ti, nikoliv však nejlepší, jen ti, kteří to nevzdají..

  2. Bravo! 3x bravo. Tolik samozvaných trenérů a odborníků tu po zápase s Ruskem bylo. Kde je jim dnes konec? Stejně tak mi bylo líto Baroše. Hájil jsem je oba. I trenéra. . A o to větší radost mám ze včerejšího utkání. 🙂

    • Richarde, děkuji.

      A souhlasím. Mohu kritizovat hráče, může se mi nelíbit rozhodnutí trenéra. Ale jako fanoušek to musím respektovat a věřit, že ví, co dělá.

      Pokud někdo na hráče či trenéra píská nebo dokonce sprostě nadává, dává vysvědčení jen sám sobě. Troufnu si tvrdit, že takto reagující lidé se jen snaží vykřičet ze svých frustrací.

      Nejsou to fanoušci. Jsou to jen nešťastníci.

  3. EUROBIGUS

    Chlapci moji, Laco, Tomíku, máte pravdu, ten příběh je k neuvěření. Až to jednou budeme vyprávět vnoučatům, babička bude muset potvrdit, že si děda tentokrát skutečně nevymýšlí.

    Laco, Tvůj popis mých tří wroclawských dní je poměrně přesný. Doplním jen, že jsme bydleli 300 metrů od rynku, takže atmosférou jsme nasáklí ještě teď. Netušil jsem například, jaká je oficiální píseň eura. Teď už na její podmanivý jingle nezapomenu. V nabitém programu jsem si našel čas i na krátké interview pro lokální televizi a těsně před odjezdem jsem před Fanzónou osobně gratuloval panu Komňackému na procházce. Na oplátku mi pošeptal, že oslavy byly poctivé, a že nedělní trénink je zrušen.

    Výlet hodnotím jako vydařený a jsem připraven ho kdykoliv zopakovat.

    Na závěr recept. Trubku zabalíme do šály a opatrně vložíme na dno vyhřátého batohu. 30 minut natřásáme v programu T1 nebo S2. Celý batoh pak necháme prohnětat a propasírujeme do velké oválné nádoby. Uložíme k nohám a necháme 15 minut odpočívat. Trubku pak servírujeme samostatně, nebo společně se šálou.

    • JINÝ LEVEL

      TNT, tys to fandění povýšil na novou úroveň. Gratuluji. Já tě snad doženu za čtyři roky, až se vypravíme na mistrovství Evropy do Francie. Mohli bychom si v Paříži objednat pokoje vedle sebe, co říkáš TNT?

      • Díky Laco.

        Euro 2016 je tady, ani se nenadáme. No a jít na zápas se štístkem ? Se zárukou vítězství ? Já jsem pro. Ale výběr pokojů nech prosím na mně. Vyžaduji balkón. K nejsilnějším zážitkům z Wroclawi totiž patří ten, kdy náš tříletý syn z balkónu pokoje v 1. patře, s  vlajkou v ruce a trubkou v puse, dirigoval skandování českých fanoušků, popíjejících na zahrádce. Radost mi však kalilo, když je začal nezvládat a oni začali skandovat “ Ukaž mamu ! “ 🙂

        • FANDÍ CELÁ RODINA

          Za čtyři roky bude Klárce šestnáct. Takže Francouzi nebudou muset volat „Ukaž mámu“.

          Tvému synovi bude sedm, takže už půjde fandit s námi. Když vezmu šestiletého Matese a dvanáctiletého Adama, můžeme koupit lístky do dětského sektoru.

          • Jestli mohu jemně vstoupit do tvých smělých plánů…Klárka se ti v šestnácti na dětský sektor víš co. Nebo bude muset jako hodná dcera zatnout zuby a vrátí ti to jindy.

            • KOTELNICE

              Jeanne, na mezinárodních zápasech dětské tribuny nejsou, to byla nadsázka. Ale vím, co jsi chtěla říct. Ano, opravdu existuje riziko, že v šestnácti Klárka raději zůstane pod tím hotelovým balkónem s nějakým Francouzem. Ale pokud jí vydrží láska k fotbalu (a k taťkovi), spíše toho Francouze přemluví k návštěvě stadionu.

              Klárce je sice teprve dvanáct, ale minulou sezónu na Pirátech mě už čas od času přemlouvala, zda by mohla s holkama do kotle. Nemohla.

              • A proč nemohla? Ty jsi ale zlý taťka.
                Však si ji dobře spoluvychoval, teď už jí musíš jen věřit. Stejně tě to nemine. 🙂

                • NEPLATÍŠ, TAK NEPŘEPÍNEJ

                  Neměl jsem o Klárku strach. Ví jak se chovat. Jen jsem chtěl, abychom jako rodina fandili spolu. Dokud její vstupenku platím, budu určovat kde bude sedět. Až si na permanentku vydělá, ať si fandí klidně z kotle.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *