Volal mi hned. Ještě byl po té nepovedené stovce udýchaný. Oba jsme věděli, že problém není jen v té patě. Chtěl se sejít. Potřeboval radu. Ale neměl jsem čas. Jen pár dní předtím mi totiž ze stejného místa jako Roman volala Simona a počátkem září jsem měl domluvené běhání s Bárou. A to jsem ještě netušil, že se nečekaně ozve Jirka.
Až teď o víkendu to konečně klaplo. Klárka ve čtvrtek odjela do Prahy na republikové finále Odznaku všestrannosti olympijských vítězů a v sobotu jsme jí na strahovský kopec přijeli fandit. Ve volné chvíli jsem se v útrobách stadionu s úspěšným olympijským desetibojařem sešel a probral plán společných atletických tréninků.
Domluvili jsme se, že na příští olympiádu do Ria pojede ten… hezčí.
Ty vole, když si dáváš takový těžký disciplíny, tak se pak nediv, že nikam nejedeš! Podle si měl větší šanci v tom desetiboji 😉
Tomíku, jako každá seriózní soutěž mužské krásy bude i tato kromě vzhledu hodnotit inteligenci, životní nadhled a smysl pro humor, aby nakonec stejně vyhrál ten s největším pérem. Takže jsem v klidu.
Jak říkám, raději se do ničeho, o čem dopředu nic nevíš, nepouštěj. Nebo jste už byli spolu ve sprše? 😉
Ty woe, Laco, proč se všechny ty sportovní kelebrity chtějí fotit zrovna s tebou? 😉
Protože jsem Vankelte jediný sportovec, který umí psát. Ostatní si jen umí prohlížet obrázky. Ale Roman slíbil, že si můj článek i přečte. On byl vždycky jiný.
Možná sis toho všiml. Těsně před tou stovkou. Už byli zakleklí, když se Roman zvedl a spěšně něco ťukal do ajfouna, kterého měl položeného na bloku.
Psal mi sms: “ Pošli číslo na Laca, budu ho potřebovat. “
S výstřelem jsem mu odpověděl : “ Ty vole já nevím, musím se ho nejdřív zeptat “
Na padesáti metrech mi od něj pípla další zpráva: “ Prosím … “
Cíl už protínal s úsměvem na rtech a číslem v kapse. No a dál už to znáš.
Laco, já mám pocit, že Ty jsi prostě všude … 😀
Zwettlerko, to je jen mediální obraz. Mám prostě skvělého PR manažera.