Nestává se to často. Vlastně se to děje jen velmi zřídka. A možná k tomu nedošlo nikdy. Představ si prvotřídní restauraci, kde kuchyni vládne kuchař, kvůli jehož výtvorům hosté do podniku chodí. A přitom mnoho z návštěvníků pomlaskávajících si nad produkty kuchaře by samo dokázalo uvařit ještě mnohem chutnější pokrm.
A přesně to se děje ve Tvé restauraci. Byla by škoda nevyužít potenciál návštěvníků. Byla by škoda nedat prostor realizaci jejich nápadů ve Tvém zavedeném podniku. Rád si sundáš kuchařskou čepici, zasedneš mezi hosty a zhruba měsíc si necháš servírovat na stůl lahůdky vytvořené těmi nejschopnějšími návštěvníky Tvého… blogu.
Tímto tedy oznamuješ svým hostům, že se mohou hlásit o službu v kuchyni.
Ty vole, zadej témata na desertační práci a jdem vařit. Vypadá to, že tu máme zaděláno na slušnej dort od pejska kočičky 😉
Témata?
Hele, dám vám klíče od kuchyně. Budu pak stát u dveří a než se budou vaše výtvory servírovat hostům, tak ochutnám. Také budu mít kontrolu nad časovým harmonogramem podávání jídla, aby se toho neuvařilo moc najednou a nebolelo nás z toho břicho nebo abychom tu naopak dlouho nehladověli.
Ale témata?
Je na každém kuchaři, aby si sestavil vlastní menu a pořídil suroviny.
5 STAR BLOG
No Laco, těžký úkol, těžký. Nezapomínej, že my sem chodíme proto, že si vlastní blog psát nechceme. Planě kafrat, kibicovat, to nám jde, ale něco napsat ? ( omlouvám se všem, kteří svůj blog mají, že jsem to takhle rozosobnil, ale podle sebe, soudím tebe ).
Navíc znám pár případů, kdy se ze štamgasta stal pingl nebo hospodský, ale nikdy to nedopadlo dobře. Nadruhou stranu to nebyly mischelinské podniky jako je ten Tvůj. Takže jako nástěnkář říkám, pojďme.
A zajistíš uklid ?? Když vařím dělám nepořádek a vždy si beru čisté načiní.
Nevařím. Jím.