Víš, kámo, dobrý muziky stále vychází dost. Párkrát do týdne ke mně večer přichází sličná Diana Krall, aby mi zazpívala ze svýho novýho alba Glad Rag Doll do jazzovýho hávu oděný sto let starý skladby. Další ženou, kterou si k sobě po večerech zvu a jejímž pracovním nástrojem je její… hlas, je Radůza. Prostřednictvím její nový desky Ocelový město si s ní užiju i pár divočejších chvilek, ale dokonalá bude Radůza teprve ve chvíli, kdy léty dozraje do úrovně Hany Hegerové.
Hele, brácho, výše zmíněné dámy jsou fajn a je mi s nimi moc příjemně, i když to nejsou na poslech žádný lehký holky. Jenže pak kurva přijdou Soundgarden, kteří po dlouhých šestnácti letech vydají novou desku a já rázem pochopím, kde je moje místo. Byly to totiž ranný devadesátky, který formovaly můj hudební vkus. Čím byly pro naše fotry Led Zeppelin, Deep Purple a Rolling Stones, tím jsou pro mě Pearl Jam, Alice In Chains a Soundgarden.
A zatímco Diana Krall nebo Radůza mě večer dokáží spolehlivě uspat, ostří hoši ze Soundgarden mě umí dokonale rozpálit.
Celou desku King Animal si můžeš poslechnout na této stránce.
Laco, cením ucho, Dianu i Radůzu jedu též. Ovšem, když hrají mistři – http://www.bontonland.cz/search/?s=led+zeppelin pak se horní hoši klepou strachy ve sklepě. Jinak samozřejmě souhlas, každá generace má svojí „moravanku“. Malej problémek mladších generací je ovšem v tom, že se jednou všichni sejdem výhradně u těch… zeppelínů. Pravda je totiž jenom u Led Zeppelin – http://www.youtube.com/watch?v=_ZiN_NqT-Us
A když už jsme u hudby, je nový Cocker, Joe Cocker.
No, dnes zřetelně – BRAVO LED ZEPPELIN
JURSKÝ PARK
GTI, jak píšu, základ je muzika, na který člověk vyroste. Vše ostatní je pak na ochotě každého, jak moc chce zkoušet a poznávat jiné věci. Když se ohlédnu za posledními dvaceti lety mé kariéry hudebního posluchače, rokem NULA byl pro mě rok 1991. To předtím pro mě byl hudební pravěk.
Poslední roky se ale osměluji a i díky Tvým tipům, GTI, se například na základě sólových desek Marka Knopflera proposlouchávám k Dire Straits, které jsem tedy znal i před dvaceti lety, ale neposlouchal jsem je. Stejně jako aktuálně zmíněného Joe Cockera, kterého jsem si dnes ráno poslechl na iTunes a dokážu si představit, že nahrávku budu umět ocenit.
Ale na Led Zeppelin nemám odvahu. Lépe řečeno nevím, kde začít.
MULTIKULTURALISMUS PODLE LACA
Hele bejku, lyrika textu super, konec očekávající…jak jinak než palec nahoru za špičku novodobýho roku a hlavně na zmrtvýchvstání Soundgarden! Co Ti ale absolutně nežeru je začátek. Na to tě znám až příliš dlouho. Jazz nesnášíš a nikdy snášet nebudeš. Neposloucháš ho. Nikomu tu nevyprávěj, že dokážeš ocenit jazzový přírazy dopadající do kláves, jako když se z černý na bílou sklouzne pírko. Že dokážeš ocenit ten andělskej hlas Diany i ty obavy z dalšího tónu, kterej netušíš, jestli kdy vůbec přijde….
GTI, Joe Cocker je jako vždy dokonalej! Nevím, jestli mohu doporučit, ale přesto se pokusím. Zabukuj si termín 7.srpna 2013. Měl bys tou dobou v podvečer bejt někde v prvních řadách pod pódiem na Slávii. Neboj nebude se tam hrát fotbal. Přijede opět Watters. Opět s The Wall. Věřím, že to bude ještě větší zážitek než minulý rok v Praze v hale. Za sebe můžu říct, že z tý haly to vydejchávám ještě teď. Bez váhání prohlašuji, že to byl dosud můj Nejhlubší hudební rockový zážitek.
ZDĚNÝ EDEN
Hele, divochu, když poslouchám jazz, ani náhodou nerozeznám jeho jednotlivý odstíny. To máš pravdu. Jsem schopný vnímat maximálně atmosféru té hudby. Podobně jako když se ty budeš dívat na fotbal, tak těžko tak dobře jako já oceníš kvalitu hry záložní řady, zvládnutou hru jeden na jednoho nebo zdařilou poziční hru. Budeš vnímat jen atmosféru té hry.
To ale neznamená, že mě jazz nezajímá. Ovšem za bílého dne bych si ho nepustil. Každý druhý večer ale aktuálně poslouchám jedno z těchto alb: Careless Love (Madeleine Peyroux), Standing On The Rooftop (Madeleine Peyroux), Glad Rag Doll (Diana Krall), nebo The Girl In The Other Room (Diana Krall).
Jo a 7. srpna na Slavii budu. A nebude mi vadit, že budu bez možnosti ocenit dobře zvládnutý ofsajd systém.
Laco, jsem jen rád, že se snažíš hudebně dospět. Samozřejmě detaily nejsou podstatný. Důležitý je, jestli Tě to naplňuje a naopak vůbec, jak se to děje. Jen jsem vycházel z našich dosavadních diskuzí a musel jsem si do tebe trochu šťouchnout 😉 Každopádně ještě jednou palec nahoru za kvalitní výběr.
Joe je skutečně neuvěřitelnej. Drhnu ho v autě. Životní optimismus, chraplák dokreslenej vokálama ze rtů jaký mají jen havajský domovnice. Krásný texty. Vlastně mám pocit, že tu desku znám odjakživa.