Sobotní ráno. V posilovně místního fotbalového stadionu se schází šestnáct borců z fotbalové přípravky. Čeká vás kruhový kondiční trénink. Ve dvojicích se kluci střídají na osmi stanovištích. Více než hodinu předvádíš jak správně cvičit břišáky, jak přitahovat koleno k rameni při kliku, nebo jak správně posílit nohy při výskoku na zvýšenou podložku.
Sobotní dopoledne. Z fotbalového stadionu se přesouváte do pár desítek metrů vzdáleného aquasvěta. Žádné tobogány, žádné dovádění v protiproudu, žádné vířivky. Jen tvrdá dřina v plaveckých dráhách. Pár bazénů na rozplavání, pak plavecké závody štafet, na závěr lovení puků v hloubce. U všeho asistuješ, nikdy předtím jsi dvacet minut v kuse nešlapal vodu.
Sobotní odpoledne. Po obědě a krátké siestě vyrážíte na běžky. V započatém sobotním tréninku pokračuješ už jen ty a tvůj syn. Je krásně, stopa vyrolbovaná, před vámi dlouhá táhlá rovinka z Horní Halže směrem na Klínovec. Po návratu domů stále nemáš dost. Zatímco hory se topí pod záplavou sněhu, ve městě je sucho a teplo. Dostáváš nápad.
Sobotní podvečer. Jdeš si ještě zaběhat. Půl roku si na nohou neměl běžecké boty. Těšil ses celou zimu, až si je nasadíš. Konečně ses dočkal. Do uší dáváš muziku a vybíháš na trať. Město se noří do soumraku, teplota prudce klesá, ale ty si celou dobu držíš solidní tempo. Bez problémů uběhneš více než sedm kilometrů, nová deska Umakartu ani nestačí dohrát.
Sportovní sobota nekončí. Přemýšlíš, co budeš dělat večer. Už to máš. Domlouváš se s manželkou. Souhlasí. Před spaním si ještě můžeš se synem na playstationu zahrát hokej.
Sobotní ráno. Okolo baráku bílých sraček, že kdybys to sečetl, tak dáš dohromady hmotnost lokomotivy. Rozloha fotbalového stadionu. Vybíhá jeden borec bez přípravky. Čeká ho kruhový kondiční trénink, o kterém se mu, ani těm všem intelektuálům od oceli, nemůže zdát. Více než dvě hodiny všem předvádí jak správně cvičit břišáky, bicáky, tricáky, záďáky, nebo jak vydržet tahat lopatu od kotníku až po rameno a to všechno bez zvýšené podložky.
Sobotní dopoledne. Otočíš se za sebou, nikam se nepřesouváš a víš, že Tě čeká další fotbalový stadión. Žádné tobogány, žádné dovádění proti proudu vloček ani vířivky. Jen tvrdá dřina ve vypluhovaných drahách znovu od začátku. Pár nových vypluhovaných drah na další rozehřátí, shazování ledu ze střechy do hloubky pod tebou. Nikdo Ti neasistuje, vzpomínáš na tuhle pravidelnost z dob tvého dětství.
Sobotní odpoledne. Po obědě a krátké siestě vyrážíte s dětmi usazenými na saních se proběhnout a zasáňkovat. V započatém tréninku pokračuješ stále jen ty a tvoje dvě dcery. Je krásně, louka zasněžená až po kolena, před Vámi dlouhý táhlý, ale ty nepodřazuješ a zvyšuješ výkon. Ty dvě používáš výhradně jako závaží. To vše umocníš několikanásobným 20% stoupáním po svých a klesáním za pomoci pana Newtona. Po návratu domů stále nemáš dost. Hory i města se topí pod záplavou sněhu. Rozhodně nejsi suchý a je Ti dost teplo. Dostáváš nápad.
Sobotní večer. Jdeš si dát další stadion sněhu. Skoro rok sis neužil mrazobijky. Těšil ses celou zimu, až si je nasadíš. Konečně ses dočkal. Krásné ticho, znovu vybíháš na plac. Město se noří do soumraku, teplota prudce klesá, ale ty si celou dobu držíš solidní tempo. Bez problémů přidáš další lokomotivu sněhu a všude ticho.
Sportovní sobota nekončí. Přemýšlíš, co budeš dělat večer. Už to máš. Domlouváš se s manželkou. Souhlasí. Před spaním se ještě domluvíte, že ráno můžeš začít znovu.
Neděle ráno. Okolo baráku bílých sraček, že kdybys to sečetl, tak si dáš dohromady hmotnost lokomotivy. Rozloha fotbalového stadionu. Vybíhá jeden borec bez přípravky. Čeká ho kruhový kondiční trénink, o kterém se mu, ani těm všem intelektuálům od oceli, nemůže zdát. Více než dvě hodiny všem předvádí jak správně cvičit břišáky, bicáky, tricáky, záďáky, nebo jak vydržet tahat lopatu od kotníku až po rameno a to všechno bez zvýšený podložky……
Neděle odpoledne. Konečně máš chvilku pro sebe a přemýšlíš. Už to máš! Příště budeš chytřejší. Máš telefon na Laca a ten zná dalších šestnáct borců, co nevědí co s energií, kterou nemají ani chlapci v poluci. A je jisté, že nebudeš čekat jen na sníh …..
Pecka, Tomíku, palec nahoru! Velmi jsem se pobavil.
Konečně vím, jak je mým čtenářům, když napíšu skvělý článek.
Bejku vole a já! Sory, ale normálně sis naběhl na lopatu 😉 Vždycky, když jdu okolo nějaký posilky a slyšim to hekání a cinkání činek, tak zařvu, že rozdávám zdarma pernamentky na celej rok. Nikdy se to ale s pochopením nepotkalo. Tak furt přemejšlim, kde má můj marketingovej plán trhlinu 😉
Dobře Tomiku ! A snad se manželka moc nezlobila, když jsi vzal na společné lože také svou věrnou družku, lopatu.
Jojo TNT, máme doma rádi hrubý neopracovaný nářadí. Žádný leštěný stokilový ozdůbky pro voňavkáře s výstřihama pro bradavky. Třeba taková prabábí v osumdesáti rozkopne dveře do vobejváku a zařve: „…ta nová žímačka nežime a nežime, tak jsem jí dala třikrát sekerečkó místo a stejně nežime. To je takovej sráč….Nic. Zbyňo, poď mi to políčko zorat, za dnešek tu řepu potřebuju vytahat ať mají králíci co žrat!“
Neboj TNT, i ona už má na Laca číslo v mobilu. Ostatně i on bude jednou starej a nemocnej 😉
PS: Zbyňa=švagr