Zlaté hovno z kapličky jako delikatesa

Už jsme tu pozřeli ledacos. Ze všech předkrmů, hlavních jídel i zákusků ke kávě na závěr, si já osobně pamatuji nejvíce recepci pana kuchaře Grudla. Není třeba připomínat nic. Stačí konstatovat: „Jeden velkej hnus. Horší než klasickej Katův šleh.“ Dodnes, když jdu okolo hospody s upatlanou tabulí u vstupu a tímto nápisem, dere se mi předchozí pokrm ven jak z hrnečku vař. Věřím, že ani ty nejsi dodnes úplně pyšný na to, že si tehdy k tabuli přisedl.

Je však třeba si říci, že jsou životní situace, témata života, životní pokrmy, kde jsi povinen se jasně vyjádřit, zabojovat, aby bylo jasné, co jsi vlastně zač. Jestli zvládneš max. tvarohový knedlíky a nebo sneseš i extra chilli papričky. Největším omylem je totiž to, že se Tě to vlastně netýká. Protože život, ten si nevybírá a občas Tě postaví před talíř plnej sraček. To jsou Ti pak ty extra chilli papričky dobrý místo buráků…

Prahu, znáš? Zlatou kapličku, Národní divadlo, znáš? Ceny Thálie, znáš? Pana Jiřího Samce, tedy Štěpničku, znáš? A co Kolowrat, znáš? Ne! Ujišťuji Tě, že z toho neznáš téměř nic. Víš téměř o všem, však neznáš vlastně nic. Jen si z maturitního vysvědčení pamatuješ, že se pod pokličkou této nejlepší české kuchyně mají vařit ty nejvybranější tradiční receptury jaké jako gurmán můžeš ochutnat.

Už si někdy jedl Černýho ptáka (Blackbird ) vařenýho v Kolowratu? Jestli ne, dovoluji si recept. Není složitý. Nejlepší je ho vařit v té nejšpinavější kuchyni. Ideální je nějaký hnusný podkroví s krovama, kde jsou mrtvý holuby, kopce jejich trusu a jejich všudypřítomný smrad. To pro navození atmosféry. Seženeš nějakýho chcíplýho černýho ptáka a v nesolený vodě ho nevykuchanýho včetně peří vaříš hodinu deset za doprovodu vyčpělé dramatické  hudby.

Zcela upřímně  a s poklonou je třeba vyzdvihnout vytříbené chování a um personálu. Ten tuto doslova vybranou jedinečnou pochoutku servíruje ve značném kontrastu s kvalitou pokrmu. Samozřejmost hostí je drahá večerní róba. Jsme přeci téměř ve Zlaté kapličce. Prvních deset minut večeře převaluješ vařené ostatky včetně peří v ústech. Chceš se napít. Dělá se Ti mdlo, ale nic jiného se nepodává.

Záhy chápeš, že toto prostě není delikatesa pro tebe. Ovšem odejít je neslušné, bohužel ale to nejodpornější Tě teprve čeká. Pan Štěpnička je v průběhu servírování vystavován diskuzi a otázkám ze strany jediného dámského spolupersonálu: „Jaký to bylo, když si mě šukal? Bylo mi teprve dvanáct a tobě čtyřicet! Honíš si ho někdy a myslíš u toho na mě?“

Tvá psýcha je veřejně mučena, střídavě sleduješ vnímání svého okolí, zavíráš oči a v duchu se snažíš o „ohmmmmm…“. Přeješ si, aby už i ostatní dojedli. Pak přichází snad nekonečný potlesk výtečnému personálu. Ty máš ovšem neodolatelnou chuť fyzicky napadnout šéfkuchaře.

Kladeš si otázky: Za co ta cena Thálie? Je někdo schopný toto pozřít vícekrát? Jaké bylo poslání tohoto vskutku veledíla? Nebo tu sedím se samejma úchylákama? A nebo jsem sám málo liberální na to, abych pochopil „komplikovaný vztah mezi dospívající dívkou a zralým mužem“?

No nevím, nevím. Odmítám nějak stále přijmout fakt, že za przněním holčiček lze hledat jakoukoliv zábavu a to ani pod záštitou Národního divadla. Neboť z hovna, a to i když ho natřeš zlatem, prostě delikatesu neuvaříš.

10 thoughts on “Zlaté hovno z kapličky jako delikatesa

  1. Pokud lze na tomto blogu něco obdivovat, je to v první řadě vybraný sloh bez kompromisu … a pokud předchozí hostující kuchaři připravovali v tomto ohledu laskonky a předrkmy, tak tady máme konečně hlavní chod …
    Tomíku, v Kolowratu jsem byl já sám pouze jednou a když po nějakých pěti letech pátrám v paměti, pamatuju si tu půdu a ještě tak obličej představitele hlavní role, jehož jméno a děj hry mi už ale jaksi vypadnuly … a pak si ještě pamatuju, že narozdíl od Tebe jsem tehdy odcházel docela spokojený. Tak nevím co je lepší, ale hádám, že Ty si i za 5 let vzpomeneš na to, kdo hrál hlavní roli a o čem to bylo … a pokud lze tento blog zařadit do kategorie otevírání obzorů, řekl bych nakonec, že líp jsi na tom Ty … v divadle snad není nic prázdnějšího než po tisící klasicky ztvárněná klasika, takže to třeba jednou ještě doceníš:-).

  2. Tomiku, to je výborně napsáno ! Víc nemám, nad obsahem přemýšlím, názor si formuju, ale ocenit jsem musel hned.

  3. Tomíku, ty, šlechta ze severočeského Aspenu, nemá zapotřebí zvyšovat svou kulturnost návštěvou pochybných zařízení s ještě pochybnějšími existencemi. Na to, aby jsi ve svém plánovači odškrtl závazek „2 hodiny kultúry v roce 2013“ stačilo zajít kousek vedle do Seifertovky na představení roku Žižkov – Varnsdorf (s daleko lepším hereckým obsazením) ;-).

  4. Chlapci a chlapi, děkuji! Jsem dojat potleskem ve stoje. Květiny nechte pod pódiem. Flašky skládejte vedle zvukaře.

    Mé oči ani nemohou uvěřit, že se k ovacím přidal i jindy kritický Lubo 😉 …Odpustí mi tedy, pakliže jsem špatně četl mezi řádky. Jestli to tak ovšem není, tak mé díky jsou skutečně upřímné!

    TNT, jo názor…to je to, co na to hledám stále. Vždycky si říkám, když vidím něco tak názornýho, že by to měli vidět Ti, kterých se to především týká. Ať jsou to koncentráky a nebo zrovna vybrané téma. Já preferuji čistou, tupou až primitivní zábavu. I to však může být kvalitní. A to vše proto neboť hlavu potřebuji stále a stále čistit.

    Ano, Vankelte. Jsou lokály, kterým by se člověk měl napodruhý vyhnout obloukem. Za tip na kultůru díky!

    PS: Tuhle jsem hovořil s šéfkuchařem na dovolený a prej, že má na příští týden prázndej jídelák. Tak šup hoši a děvčata (zatím se žádná nevytáhla) chtělo by to rundu!!!! 😉

  5. MICHELINSKÁ HOVNOHVĚZDA

    Tady něco dnes psát pod článek do diskuse, akorát se zesměšníš. Počítám, že až se sem jednou (jestli) Laco vrátí, bude muset psát přinejmenším morseovkou…

    Skvostné, skvostné, prostě… (Tomiku) – SKVOSTNÉ 😉

    • Když jsem v Outluku zahlídl, že mi, mně osobně!….píše sám mistr GTI, roztřásly se mi od loktů až po konečky prstů ruce. „Ty vole, ten Tě sejmul…“ mi blesklo hlavou, hledal jsem odvahu rozkliknout 😉

      GTI, díky!

    • Hele, bejku, nevím jak to máte vy kuchtíci, ale já jako majitel restaurace jsem trvale přihlášen a jako takový mohu upravovat komentáře. Tak se mrkni, zda nemáš v pravém rohu komentáře tlačítko „Upravit“.

      • Laco, no to je nádobíčko, radost vařit! Tahle vařečka mi do výbavičky chyběla. Mám to věčně samou hrudku, ale vidím jí vždycky až po servírování. Asi ňáká provozní slepota nebo co 😉

  6. Tomíku, moc jsem si pochutnal, dokonce jsem si šel i přidat. Výtečně uvařeno. Že nechávám poděkovat do kuchyně.

    Co se týče obsahu – napsal jsem panu Štěpničkovi a poslal mu odkaz na Tvojí recenzi. Překvapilo mě, jak rychle mi odepsal. Jeho mail byl krátký, ale stačilo to k tomu, abych jednoznačně nabyl přesvědčení, jak skvělý je to herec, jak úžasně se dokáže do role položit. V odpovědi pana Štěpničky na můj mail byla totiž jediná věta: “Honíš si ho někdy a myslíš u toho na mě?”

    Nevím, zda si pan Štěpnička uvědomuje, že mezi námi není až tak velký věkový rozdíl, aby mě to rajcovalo. Asi k němu zajedu na kávu. Snad to stihnu dříve, než přijme roli v Maryše.

Napsat komentář: LACO Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *