Z chorvatského deníku
Ráno nás poprvé navštívilo sluníčko. Zůstalo s námi pak celý den, ale protože na Jadranu jsme se neviděli více než dvacet let, trochu se stydělo a čas od času se schovalo za mraky. Vzduch se však výrazně ohřál a večer se tak poprvé rozsvítilo světlo na terase našeho apartmánu. Kdybych byl povýšeným intelektuálem, napsal bych, že při čtení knihy Václava Havla Prosím stručně mě rušily dvě rodiny bývalých ostravských havířů, kteří při hře v kostky debatovali o tenčících se zásobách toaletního papíru a já cítil, jak jsem o několik pater výše. Ve skutečnosti nás ale dělilo jen pár schodů a jako v ráji si připadali spíše oni.
Příští rok doufám v sousedy z turínské automobilky nebo kluky opálený z Barcelony. Modří už vědí.
Laco jestli si neviděl na Jadranu Sluníčko 20let, tak je někde chyba. Možná bys měl přestat spát přes den jak bylo tvojim oblíbeným zvykem již na VŠ.
P.S. to musí být pro tebe hrozný vyjet někam kde okolo sebe nemáš samý IQ 150, co?
to ČikoNa Jadranu jsem nebyl dvacet let a před tím taky ani jednou. A přes den jsem nespal dvacet let a před tím taky ani jednou.
Lidí s IQ>150 bylo okolo mě dost, neboj, byl jsem tam totiž s manželkou a dětmi.
To LacoJj Sto zvířat…
to jochynatorPřesně. Deska „Nikdy nic nebylo“. Ale poprvé jsem to četl v knize Ivana Mládka Zápisky šílencovy z roku 1990.