Všechny hudby světa na jednom místěDana Bárty jsem si všiml počátkem devadesátých let v plzeňské kapele Alice, ale naplno mě zasáhl v čtyřiadevadesátem, kdy jsem jej viděl jako Jidáše v muzikálu Jesus Christ Superstar. Naživo jsem Dana Bártu ještě viděl na koncertě J.A.R., ale jeho sólové vystoupení jsem zažil až dnes, v chomutovském divadle.

Byl jsem zvědav, jak se podaří přenést komorní atmosféru jeho posledních dvou desek (Illustratosphere a Entropicture) do velkého prostoru. Pokud byste využili sedaček v zadní polovině sálu, mohli byste být spokojeni s poslechem jazzovějších skladeb, ale stojíc tři metry od pódia jsem byl rád, že Bárta nezapomněl na své kořeny a vystřihl několik bigbítových vypalovaček. Do tance diváky vybídl také řadou funkově laděných písní.

To, že budu sledovat produkci nejlepšího tuzemského zpěváka jsem věděl, ale Bárta mě dokázal příjemně překvapit tím, jaký je bavič. Lehce ironickým a absurdním humorem uváděl své skladby a dával jim tím jiný význam. Pohotově reagoval i na reakce z publika. Koncertní turné Dana Bárty a skupiny Illustratosphere již končí, takže kdo jste neviděli, můžete jen litovat. Věřte mi.