Moje druhá televizní revoluce
Nikdy jsme doma neměli satelitní nebo kabelovou televizi. Všechny čtyři programy jsme až dosud příjimali přes klasickou anténu a na kvalitě příjmu to bylo bohužel znát. Když jsem se někde zmínil o tom, že na TV Nova se nedá dívat, nebylo v tom pohrdání intelektuála pokleslým obsahem, ale povzdech nad kvalitou obrazu, který byl horší než obraz ZDF přijímaný televizorem Tesla Oravan v době, kdy signál západoněmecké televize musel překonat železnou oponu.
Čas však oponou trhnul a navzdory mapě pokrytí je signál digitální televize i u nás doma. Zakoupili jsme krásnou stříbrnou krabičku a díváme se na programy v kvalitě, jež nám byla dosud skryta. Navíc máme i programy ČT 4 Sport a ČT24. Jako člověku, který je rád neustále v obraze, mi dělají radost doprovodné informace o právě probíhajícím pořadu, o EPG (Electronic Program Guide) nemluvě.
Když mi bylo patnáct, objevila se u nás doma barevná televize. Po černobílé revoluční změna. Po dvaceti letech k nám dorazila další televizní revoluce. Digitální.
No vidíš a já měla první barevnou TV,když Ti bylo 6, to zas není tak velký rozdíl:-))))
Laco…vím o čem píšeš. Taky jsme jí měli doma. Chvíli. A je to vážně změna. Oleg ji slavnostně přivezl placatou v krabici. Jeho nadšení bylo neutuchající. Nejdřív jsme dlouho obdivovali i my. Pak dlouho přesvědčovali Olega, že ji musí zase odvézt. Zapomněl, že jsme zchudli. Naštěstí jí koupil s tím, že jí může do určité doby vrátil. Takový obchodní trik, který jim tentokrát nevyšel. Vrátil jí. Ty peníze jsme prostě potřebovali. Na živobytí.
Ale věřím, že se jednoho dne zase vrátí k nám.
Jen ještě…když jsme si my koupili naší první černobílou televizi, nevím přesně kolik mi to bylo, ale zrovna běžel nový seriál Tři chlapi v chalupě.