Není bota jako bota

---

Ač je Ostrov nad Ohří od mého bydliště vzdálen sotva pár desítek kilometrů, byl jsem tam dnes teprve podruhé v životě (poprvé předloni na Cimrmanech). Dopoledne padal sníh, všude bylo bílo, orientace velmi špatná. Před sídlem jisté firmy, kde jsem měl domluvenu schůzku, nacházím poslední volné místo k zaparkování. Značky s parkovacími hodinami a vyznačenou šedesátiminutovou dobou stání jsem si všiml. Ale vzhledem k předpokladu, že plánované setkání se na více než půlhodinku neprotáhne, jsem bez výčitek zaparkoval.

Během dvou hodin příjemného rozhovoru jsem si ani jednou nevzpomněl, k čemu jsem se zaparkováním auta zavázal. Rozpomenul jsem se až při pohledu na přední levé kolo. Vůz Městské policie přijel do deseti minut od zavolání. Seděla v něm policistka. Sama. Vysílačkou se u kolegy přesvědčila, že auto je čisté. Po nahlášení mého jména a adresy hlas z vysílačky potvrdil, že čistý jsem i já. O důvod více pokorně přiznat chybu a očekávat trest. „Jelikož jste se přestupku v našem městě dopustil poprvé, vyřešíme vše domluvou,“ sdělila mi policistka a sundala botičku z auta.

Budu do Ostrova jezdit častěji, to město se mi začíná líbit.