Měl jsem v dětství to období. Za tři koruny jsem si ve stánku Poštovní novinové služby koupil aršík známek. Doma jsem ho rozbalil a prohlížel si barevné obrázky s perforovanými okraji. Mohl jsem si vybrat. Sbírat známky ze série Úspěchy sovětské kosmonautiky nebo třeba Flóra a fauna Mongolska.
Dnes je situace jiná. Známky u dětí už příliš nefrčí. Mají sběratelské samolepky. Už i k nám domů ta mánie dorazila. Samozřejmě, jak jinak, aktuálně sbíráme samolepky fotbalistů. Člověk, který navrhoval album Euro 2012, byl určitě velmi dobrý byznysmen. Nestačí totiž sbírat hráče jednotlivých mužstev.
Sbírají se i samolepky stadionů. Zvlášť fotka města a zvlášť záběr stadionu (ten je rozdělený na dvě samolepky). U každé z fotbalových výprav je v úvodu znak následovaný skupinovým fotem týmu složeným dokonce ze čtyřech samolepek. Sbírat je též nutno vítěze evropských trofejí z let 1960-2008. Celkem 539 samolepících kartiček. Balíček s pěti kousky stojí 15 Kč.
Obchodníky navíc podezřívám, že v každé zemi je v balíčcích nejméně samolepek s hráči místní reprezentace. Po nákupu bezmála dvou desítek balíčků totiž máme v albu z českých hráčů jen Tomáše Pekharta a Romana Hubníka, kterého však Adam získal ve škole výměnou za dva španělské hráče a jednoho Poláka.
Ač sovětská kosmonautika měla řadu úspěchů, ke kompletaci sbírky známek mi tehdy stačila jedna strana alba.
KOLONIE
Jo, tak tohle znám, též jsem činil nájezdy na stánky PNS. Úplně to zase vidím… jak sedím v krátkejch mašestrákách, okovanejch křuskách a v babičkou pleteným svetru na mokrejch schodejch po dešti před barákem a s klukama vyměňujeme známky. A pak… to jsme vždycky všichni ztišili hlasy – kolonie. To byly panečku kousky. S nosorozčem, slonem… dodnes mám ty obrazy v sobě. Ostatně nedávno jsem vytáhl alba na kluky. Říkám, hoši tak teď něco uvidíte. No a pak po těch sovětských kosmonautech obracím stránku a tajuplně naznačuju, a teď pánové, teď přijdou… kolonie. Kluci na mě zírali jak na nějaký pako. Jaký kolonie? smějou se… No Ko-lo-ni-e ještě tajemně vykoktávám, ale je mi jasný, že hrochem, nad nímž se klene do obloučku nápis KONGO tu zaujmu leda sám sebe. Svět je dál. Možná…
MODRÝ EUROCIUS
To jsou přesně ty rozdíly, které nám denně podprahově připomínají rozdíly mezi socialismem a kapitalismem. Zatímco kdysi stačilo málo, nebo vůbec nic, a dalo se pohodlně kompletovat alba, tak dnes je to o nikdy nekončící snaze, najít každý den, alespoň malý kousek aršíku. Svět je dál, určitě. Bohužel. Bohudík ?
Abychom si rozuměli. Nestýskám si nad absencí Rudého práva, ale nad bezstarostností mládí, která tehdy byla zadarmo a zcela samozřejmě dostupná takřka všem dětem. Dnes se musíme hodně snažit, abychom tuto vymoženost našeho mládí, dopřáli, v maximální možné míře, i vlastním dětem.
Mám pochopení pro sběratelskou vášeň. Nevím, kde moje sbírka známek nakonec skončila. Vím ale naprosto přesně, kdy moje vášeň vyprchala. Nadšeně jsem totiž ucelenou sadu jednobarevných známek z oblasti Böhmen und Mähren vyměnila za pestrobarevné známky se zvířátky z Konga a sportovci ze Sovětského svazu. Tehdy jsem asi poprvé slyšela, že jsem snad úplně blbá a myslím, že vím, jak zírá pako. Zírala jsem naprosto stejně. Podotýkám, že nepochopení člověka, který mi sbírku známek daroval v dobré víře, že budu v jeho vášni pokračovat, dnes naprosto chápu. U mne nakonec vyhrály obaly od žvýkaček. Ty zápaďácký byly fakt terno. A z Ameriky…ani nemluvím.
Dnes, s ohledem na to, že mám doma holčinu, sbíráme zvířátka. Marketingový tah potravinových řetězců jsem dlouho bojkotovat nevydržela. Nápor tří jsem alespoň radikálně omezila na Billu. Co bychom pro ty naše děti neudělali. Jednou budou oni s vášní vyprávět, jak lepili samolepky a jejich děti na ně budou zírat jako paka 🙂
Jen si nedovedu přestavit, co budou nadšeně sbírat děti našich vnoučat. Myslím, že si to ani představovat nechci. Zase bude svět o kus dál.
SAMOLEPÍCÍ SVOBODA
GTI, TNT a Jeanne, děkuji za trefné komentáře.
Ve sběratelské vášni stále myslím zůstává to hlavní: Když se sběratelé sejdou a začnou si vyměňovat exempláře. A je jedno, zda tak činí v rámci filatelistických burz či velkých přestávek.
Z pohledu rodiče se mohu snažit ovlivnit alespoň to, zda děti sbírají knihy o umění nebo kartičky Pokémonů. Ale není to snadné, trh je svobodný a nabídek je spousta. A děti jsou navíc v tomto směru vždy o krok napřed.
známky.. angličáky.. polibky od spolužaček.. bylo to dost, co jsem sbíral..
měl jsem jako každý tenkrát ten svůj stánek PNS.. tu malou budku, která jako jedna z většiny zůstala stánkem až dodnes, i když leckdy s jiným prodejním sortimentem..
náhodou jsem kolem té své před týdnem šel a i bez Lacova článku, jsem si vzpomněl právě na ty známky, přesně jak psal I GTI a jiní..
Opodál seděl hlouček dětí, štěbajících a měníc cosi.. a já se vrátil zpátky do minulosti a na tváři se mi po dlouhé době vyloudil upřímný úsměv..
dnes se svou Anežkou sbíráme kartičky zvířátek z Albert a lepíme samolepky z Billa.. a říkám si, jojo sbírat se bude pořád.. jak se tu už psalo.. otázka je co a bude-li to ještě stále z ruky do ruky..
Jo, to máš pravdu. Jeden syn například začal sbírat… zapalovače. Nakupuju je v Globusu v trafice a paní mi tam říkala – vy musíte kouřit jako Dán. Říkám jí, né, ale dokonale vykouřenou mám peněženku 🙂
Děti jsou napřed… a člověka těší, že v nich občas spatří i sebe. Já hned v lednu 1990 jel na burzu na Spartu a tam jsem si, zapřísáhlý nekuřák, koupil vysněnej ZIPPO. Nyní ho má ve sbírce syn, jasně… 🙂
Já sbírám to co si najdu a vykopu :-). Ale teď mě Laco dal impuls, abych se podíval po albech se známkami a nálepkami od banánů z let dávno minulých.
STIHOMAM
Co svět světem leží, někomu stojí, furt někdo něco sbírá. Keramiku, známky, holky, nemoci. Je krásné, že žijeme v době, že si můžeme vlastně sbírat opravdu cokoliv. Využil jsem proto příležitosti i já, a při příležitostné sbírce, jsem se rozhodl si lehce poopravit svoji reputaci. Totiž tu, že „žeru lidi a smrdí mi nohy“.
Momentálně sbírám přátele! Dlouho jsem se zapíral, ale tíživá ekonomická situace v kombinaci s mou vrozenou hravostí, soutěživostí, dalo by se spíše říci bojovností, mě donutila si zalo(u)žit si účet na Facebooku. Ano, nyní sbírám skalpy!!!
Čím víc skalpů, tím lépe. Ale přátelé, tedy Vy, kteří se rozhodnete přejít na druhou stranu, rovnou Vám říkám: „bez Ajfounu za mnou nelezte! Vaše přátelství je pro mne zbytečné.“
Pro útěchu Vám, kteří mými přáteli nikdy nebudete, vkládám do mysli zrno naděje, že nejsem tak nepřátelský jak vypadám. Výtěžek z jistojistého vítězství jsem se rozhodl darovat potřebným. O tom, kdo to bude nechám pochopitelně demokraticky hlasovat.
Zatím má nejvíce bodů já, hned po mě je Laco. Je na Vás, jak se rozhodnete!!!Výsledky budou určitě zmanipulovány! Loala loa loa laoa!!!!
Poentu najdete na: http://www.bmw.cz/cz/cs/general/laola/index.html