Co mi lezeš do snu, Košťále!
Zdálo se mi tento týden o Košťálovi. Asi bych měl před spaním číst něco jiného než týden starý Týden, ve kterém vyšel článek Brückner s námi a zlé pryč. Z článku mi bylo smutno. Ani ne tak proto, že mi připomněl neúspěch našich fotbalistů na MS 2006 (v tomto směru mě po vypadnutí naší reprezentace už ve skupině mnohem více iritovaly televizní reklamy, ve kterých se fotbalisté teploušsky objímali při partičce golfu nebo se hříšník Polák tlemil krátkému tričku Kollera), ale že jsem si znovu uvědomil, jak prohnilé je naše fotbalové vedení.
Navzdory neúspěchu se pod Brücknerem židle nezakymácela. Ještě než usedl do letadla směr Praha, manažer reprezentace a svazový místopředseda svazu Vlastimil Košťál mu nabídl novou smlouvu. Jak příznačné pro poměry v českém fotbale! Košťál se nikoho neptal, i když o kontraktu by měl rozhodovat výkonný výbor svazu. Vždyť pokud by někdo mocný usoudil, že kouč opravdu zklamal a měl by odejít, totéž by mělo platit o manažerovi národního týmu. Košťál zahrál malou domů.
Volba trenéra národního týmu je vůbec vysoká politika. Paradox je, že Košťál před čtyřmi lety podle Kubíčka podporoval Brücknerova konkurenta Jozefa Jarabinského. Trenér Ivan Hašek před dramatickými volbami předsedy fotbalového svazu tvrdil, že mu Košťál v předstihu nabízel Brücknerův post, aby ho odradil od kandidatury.