Pirátské Vánoce

Člověk nepotřebuje mnoho. Ani k Vánocům. Stačí, když jsou všichni zdraví, je co jíst a Ježíšek potvrdí pár dárků, které dětem udělají radost. To všechno mám. Nechci víc.

Vlastně tedy ještě jedno přání bych měl. Ať se Pirátům konečně začne dařit. Současné výsledky chomutovských hokejistů mě totiž v poslední době vůbec netěší.

Přeji všem lidem, aby měli podobně jako já to štěstí, že se ve svém životě budou trápit maximálně tím, že jejich oblíbený sportovní tým vstřelí méně gólů než soupeř.

Veselé Vánoce.

Bílek ven!

Víš, Máňo, vzpomínám si, jak jsme na podzim v dvaaosmdesátým hráli zápas fotbalový kvalifikace se Švédskem. Na Tehelné pole v Bratislavě tenkrát v lezavým počasí vyběhli páni fotbalisti Honza Berger, Franta Jakubec, Laco Jurkemik nebo třeba Honza Fiala. Pěkně si ty kluky švédský povodili a tři minuty před koncem jsme vedli 2:0.

Hele, bábo, pamatuju si pak tu fotku, která tejden po zápase vyšla ve Stadionu. Byli na ní vyfocený hráči se lvíčkem na prsou, který zklamaně odcházeli ze hřiště, ač na obrovské světelné tabuli stále svítilo Czechoslovakia – Sweden 2:0. Pod fotkou byl popisek informující o tom, že obsluha časomíry ani nestačila zapsat střelce dvou švédských gólů.

Teď se něco podobnýho stalo těm klukům vod Ericha Honekra. Ve východním Berlíně vedli půl hodiny před koncem dokonce 4:0 a přesto Švédi vyrovnali na 4:4. Takovej průšvih by se našim fotbalistům dnes stát nemohl. Určitě by se neopakoval ani ten trapas z počátku osmdesátých let. My bychom už prostě Švédům vyrovnat nedovolili.

Protože bychom hned od začátku hráli na 0:0.

Také Apple TV vynalezl Cimrman

Vzápětí poté, co Cimrman vynalezl televizi, objevil pro svět i tištěný televizní program. A zatímco u televizního přístroje si uvědomoval, že přežije dlouhá staletí, u tištěného programu si tím jist nebyl. Správně předpokládal, že tištěné magazíny s přehledem pořadů jednotlivých televizních stanic budou jednou v oblibě jen u lidových vrstev.

Osvícená část národa bude také mít doma televizní aparáty, bude je však používat jinak. Rozhodně nebude potřebovat televizní program. Tito lidé, z nichž pár vyvolených bude mít dokonce i svůj blog, totiž nebudou sledovat tok televizních pořadů v podobě, kterou určí programoví directoři jednotlivých stanic. Půjdou vlastní cestou.

Jak víme, Cimrman byl smířený s představou, že uznání dojde až po smrti. Byl si jist, že jeho celoživotní tvorbu bude dlouhá desetiletí populární formou prezentovat nějaký specializovaný divadelní soubor. A na příkladu události, kterou v jeho představách bylo slavnostní divadelní představení u příležitosti 45. výročí založení souboru, demonstroval svoji vizi.

Lidé si ve svém obývacím pokoji pustí televizi, ale nenaladí si žádnou televizní stanici. Zapnou si malý přenosný počítač (v ideálním případě s logem nějakého ovoce – tady Cimrman zpočátku váhal mezi hruškou a jablkem) a v internetovém prohlížeči kliknou na stránku se streamovaným přenosem jeho posledního divadelního kusu.

Slavný český vynálezce dobře věděl, že sledovat divadelní představení na malé obrazovce přenosného počítače bude nepohodlné, a proto předpokládal, že nejnovější verze operačního systému určená pro počítače s ovocným logem (Cimrman postupem doby hrušku definitivně zavrhl) umožní obraz do televize přenášet bezdrátově.

Nikdy jsem se nepřestal podivovat nad tím, jak geniální Cimrman byl. Zvláště významně jsem si to uvědomil dnes večer, když jsem díky počítači MacBook Pro s nainstalovaným novým operačním systémem Mac OS X a přístroji Apple TV mohl na velké televizní obrazovce sledovat v HD kvalitě přímý přenos představení Divadla Járy Cimrmana České nebe.

Televizní program doma nemáme. Není proč. Tento přenos byste v něm totiž hledali marně.

Články o ničem

Mám kamaráda Jardu. Je intelektuál. Ale nechodí na můj blog. Nechápu to. On zase nechápe, proč ve svém volném čase vysedávám u počítače a něco píšu na internet.

Jako v každém vztahu, tak i v přátelském svazku je důležitá pravidelnost. Jarda má permanentku na hokej. Na Piráty. Sedíme vedle sebe. Vidíme se tak pravidelně každý týden.

Včera mě překvapil. O přestávce mezi první a druhou třetinou mi oznámil, že po letech zavítal na můj blog a těšil se, jak si pošmákne. Ale byl zklamaný, že píšu jen o samých píčovinách.

Koho prý zajímá nějaký iPhone. Nebo nějaký moje fotky s rádoby celebritama. Mrzí ho, že nepíšu o zásadních věcech. A dodal, že právě v poslední době se toho událo tolik důležitého.

Například jsem se prý na blogu vůbec nezmínil o tom, že Piráti nedostali od Jágra takový klepec jako ostatní týmy, nebo že Slavia v derby doma konečně poprvé porazila Spartu.

Má pravdu Jarda. Inu, intelektuál. Stydím se a zjednávám nápravu: Chomutov – Kladno 1:3 po třetinách 0:1, 1:0 a 0:2. Slavia – Sparta 1:0 po poločase 0:0.

Ještě někdo další má pocit, že tu píšu o píčovinách?

Olympijský Laco

Volal mi hned. Ještě byl po té nepovedené stovce udýchaný. Oba jsme věděli, že problém není jen v té patě. Chtěl se sejít. Potřeboval radu. Ale neměl jsem čas. Jen pár dní předtím mi totiž ze stejného místa jako Roman volala Simona a počátkem září jsem měl domluvené běhání s Bárou. A to jsem ještě netušil, že se nečekaně ozve Jirka.

Až teď o víkendu to konečně klaplo. Klárka ve čtvrtek odjela do Prahy na republikové finále Odznaku všestrannosti olympijských vítězů a v sobotu jsme jí na strahovský kopec přijeli fandit. Ve volné chvíli jsem se v útrobách stadionu s úspěšným olympijským desetibojařem sešel a probral plán společných atletických tréninků.

Domluvili jsme se, že na příští olympiádu do Ria pojede ten… hezčí.

Roman a Laco, dvě olympijské naděje

 

Jak si koupit iPhone

Už víš, že ho chceš. To nejdůležitější rozhodnutí svého života máš úspěšně za sebou. Teď si přepočítej peníze v levé zadní kapse kalhot. Bude ti stačit asi patnáct papírů, takže těch zbylých pět si nech na zítřejší oběd. Na jeden den zapomeň na kebab od Araba a zajdi si někam do nóbl restaurace. Někam, kde je čisto a personál se vyzná. Ať víš, jak se pak odpoledne budeš v Apple Store cítit.

Slušně pozdrav a jdi jistým krokem rovnou k pokladně. U iMaců se nezastavuj, mohl by ses ztrapnit otázkou, kde je jako ten počítač, když vystaven je pouze monitor a klávesnice. Nevšímej si ani MacBooků, mohl by ses znemožnit dotazem, kde se k nim připojuje myš. Zatím ignoruj i iPady, nejdřív se musíš naučit patlat prsty po displeji telefonu. Vždyť pro něj sis koneckonců přišel, ne?

Hlasitě si prodavači řekni o iPhone. Ignoruj nabídku iPhonu 5, ten kupují jen majitelé přístrojů iPhone 3GS a zelenáči. Ty jsi informován a víš, že nejlepší poměr cena/výkon nabízí iPhone 4S. Vem ho v černé barvě. Bílou berou holky, buzny a heteráči, co na to maj koule. Ptej se po velikosti 32 GB. Neboj, kapsu ti to neutrhne, jedná se o velikost úložiště. Až se budeš natáčet, jak krmíš králíky, vejdou se ti tam všichni strakáči i s kompletní diskografií Kabátů.

Ať tě ani nenapadne chtít po prodavači rozbalit krabičku a předvést funkce přístroje. Tohle se na veřejnosti nedělá! Je to moc intimní věc (místo porna teď budeš na YouTube sjíždět videa natočená novými vlastníky iPhonů, čekuj unboxing iphone). A stejně by ti prodavač nemohl s novým telefonem nic ukázat. Nejdřív musíš přístroje oživit šémem, který si v Apple Store nekoupíš. Cestou z obchodu se proto zastav u svého operátora. Heslo ale není “šém”, nýbrž “microSIM”.

Po rozbalení krabičky nehledej nějaký rozsáhlý návod. Poslední stostránkový manuál si četl při zprovoznění topinkovače, tady si vystačíš se dvěma obrázky. Na prvním bude způsob, jak vložit simkartu do telefonu a na druhém ukázka, jak propojit přístroj s počítačem s nainstalovanými iTunes. Budeš si muset založit Apple ID, které si pak z hrdosti nech vytetovat na čelo. Až se Apple bude ptát na číslo kreditky, nehraj si na hrdinu a přiznej se. Za ty nejlepší aplikace se totiž platí.

V iTunes si nastav zálohování dat z telefonu. Vyplatí se to, až ti iPhone spadne do hnoje. Na stejném místě (ne na hnoji, ale v iTunes, to nezaměňuj!) si nastav synchronizaci kontaktů a poštovních účtů z Outlooku. V telefonu jako první tapni na ikonku Nastavení a projdi si jednu položku po druhé. Kluci z Applu ti u možností, kde bys mohl zaváhat, připsali srozumitelné vysvětlení. Jasně, je to česky.

Neboj, je to snadné. Cokoli tě napadne, že by šlo udělat lépe, telefon už dávno umí. Ty to jen musíš objevit. Nesnaž se proto dělat věci složitě, jak si byl zvyklý u jiných telefonů. Jdi tou nejkratší cestou k cíli a budete si rozumět.

A kdyby něco, neboj se zeptat.

Proč si koupit iPhone

Jeden z mých dvorních diskutérů, komentátor TNT, se mě v diskusi pod minulým článkem mimo téma zeptal na můj názor na iPhone. Považuje mě za zkušeného uživatele tohoto telefonu. Uživatele, který navíc není fanatický, takže TNT věří, že mu poskytnu objektivní pohled, který mu pomůže v rozhodování při nákupu nového přístroje. Myslím, že má odpověď si zaslouží samostatný článek.

Nebude to ostatně můj první článek o iPhonech. Přečetl jsem si teď tři své texty z let 2009, 2010 a 2011. Nezměnil bych v nich ani řádku. Proto soudím, že vlastně nemohu napsat objektivní zprávu ze světa mobilních telefonů. Už více než tři roky se totiž nezajímám o jiné telefony než iPhony. Nemám důvod. Vnímám, že jsou nějaké přístroje od Samsungu s Androidem a Nokie s Windows Mobile. Ale ty přístroje mi nestojí za to, abych si je vyzkoušel.

Svět Applu mi vyhovuje. Je čitelný. Každý rok pouze jeden nový model telefonu. I tři roky starý přístroj mohu upgradovat novým iOS (ne jako v případě Nokií, kdy s půl roku starými Lumiemi máš smůlu). Neřeším rychlost procesoru, nezajímá mě velikost operační paměti. Ale vždy si mohu být jist, že to celé skvěle funguje. Nemusím se bát, že mi uprostřed psaní zprávy telefon při příchozím volání na několik vteřin zamrzne.

Používám telefon jako dospělý člověk. Nepotřebuji si hodiny hrát s jeho nastavením, nemusím si tunit operační systém. Proto mi nevadí, že to iPhone neumí. Vyhovuje mi, že někdo s podobným vkusem jako mám já rozhodl, jak bude prostředí telefonu vypadat a jak se bude ovládat. Sám bych to lépe nevymyslel. Apple vyrábí tak skvělé telefony, že tím škodí sám sobě. Je těžké zdokonalit dokonalé.

Buď si jistý, že i s dva roky starým modelem budeš spokojen. Svého iPhonu 3GS jsem se loni zbavil jen proto, že Klárka potřebovala telefon a já měl tedy důvod pořídit si iPhone 4S (mimochodem, dnes již tři roky starý iPhone 3GS vypadá a funguje prakticky stejně jako když byl nový). Pokud by dnes potřebovala nový telefon Markéta, nekoupil bych si nedávno představený iPhone 5, ale opět model 4S.

Čeho si na tomto modelu cením? Kromě bezproblémové základní funkčnosti (telefonování, psaní zpráv a přístup na internet) považuji za jeho přednost kvalitní fotoaparát a především schopnost natáčet full HD videa. Když stříhám video natočené kvalitní HD kamerou, nebojím se do filmu zařadit i videa z telefonu. Rozdíl v kvalitě nikdo nepozná. A i rok starý model iPhonu má tak jemný displej, že většině nových telefonů jiných značek se o takovém může jen zdát.

Když jsem kupoval první přístroj Apple, vůbec by mě nenapadlo, že za pár let budeme mít doma dva iPhony, dva iPady a MacBook. Ale byl to nenásilný vývoj. Protože jablečný ekosystém v rámci rodiny výtečně funguje. A znásobí příjemný pocit, že někdo vymyslel a vyrobil přístroje, které přestaly být telefony nebo počítači, ale staly se přirozenou součástí mojí rodiny. Jsou stejné jako její členové. Občas naštvou, ale drží spolu a ty víš, že bys nic lepšího dostat nemohl.

Vláda mocí opilá

Víš, Máňo, tohle by se za komančů stát nemohlo. Vzpomínám si, že jednou si mi volala na šichtu, že sis dala pár paňáků a vidíš rozmazaně. Stačilo ale jen najít brejle a bylo to v pořádku. Tenkrát taky lidi chlastali od nevidím do nevidím, ale žádnej politik si nikdy nedovolil otrávit národ a vytřít mu zrak prohibicí.

Dle mýho stačilo pro oslepnuvší uspořádat charitativní koncert dua Bílá – Hůlka. Ale rovnou zakázat prodej tvrdýho alkoholu? Jo, bojovat proti černýmu trhu tím, že jej posílím, voni musí bejt hlava, pane Vachmajstr! Víc esenbáků teď hlídá dodržování zákazu než hledá ty nelegální palírny a odvykačku s Kalouskem tak teď povíně nastoupil celej národ.

Hele, bábo, jenže nikdy se u nás nechlastalo tak urputně jako vod chvíle, kdy Hegr tu prohibici vyhlásil. A tresty za porušení prej budou tvrdý jak pančovanej chlast. Jen si vzpomeň na Ratha a to u něj našli jen víno! No a počkej kolik lidí se z radosti upije k smrti, až ten zákaz zrušej! Snad to bude do vánoc, protože jinak nevim, co ti koupím k Ježíšku.

Pokud prohibice přežije Silvestra, národ vystřízliví a uvidí, jakej je u nás bordel. Pak se snadněji než jindy nechá opít rohlíkem a heslo „Vrátím vám zpátky chlast“ vynese Miloše Zemana na hrad. To je můj střízlivý odhad. Teď si ale jdu dát panáka. Nikdy dřív jsem na něj neměl takovou chuť.

Na zdraví a na zdravý rozum!

Olympiáda nedospělých

Víš, kámo, nikdy jsem nečetl, že by se nějaký sportovec ostře vymezil proti Pražskému jaru nebo Mezinárodní konferenci o Esperantu. Proč taky. Nemá důvod. Trénuje a připravuje se, aby dosáhl svého snu a mohl se zúčastnit olympijských her.

Není divu. Olympiáda je nejsledovanější světová událost. Pozitivní emoce vzbuzující akce. Tisíce sportovců stovek národností se shodlo na společných pravidlech. Chovají k sobě vzájemnou úctu a na konci soupeření si podají ruce.

Hele, brácho, ale tohle nedá spát řadě intelektuálů. Lidé, kteří nikdy nebyli v tělocvičně a kliky dělají jen pomoci tlačítka na počítačové myši, se začnou ostře vymezovat proti něčemu, čemu ani zbla nerozumí. A dokonce se tím veřejně chlubí.

Jde jim to dobře. Ostatně, trénovali na to celý život. Poctivě se připravovali. A jednou se snad dočkají vlastní olympijské disciplíny. Osobně bych ale u předávání medailí za zapšklost a povýšenost být nechtěl.

Rozloučení s Pixym

Konec zápasu. Česko-Portugalsko 0:1. Soupeř byl lepší, sláva vítězům, čest poraženým. Vyčůrat, projet timelinu na Facebooku a spát. Vidíš samé statusy o fotbalu. Jak jinak. Facebook máš takový, jaký si ho uděláš. Ale pozor, v záplavě zpráv o kopané je překvapivě jedna jiná. Je o státních maturitách. Napsal ji Petr Staníček, též známý pod nickem Pixy. Víš o jeho negativním vztahu ke sportu, tak se rozhodneš ho před spaním ze sportu trochu popíchnout.

Do komentářů mu napíšeš, že si jeho status četl několikrát a stále v něm marně hledáš slova fotbal, Baroš nebo Bílek. Pixy nechápe. Naštěstí jde okolo intelektuál Viktor Janiš, který za tebe sebestřednému Staníčkovi vysvětlí: „On se se hrál nějaký fotbal. A my ho projeli.“ Miluješ tyhle intelektuály na sociálních sítích. Přijímají informace z tolika zdrojů, že přeci musí moc dobře vědět, že se hraje EURO, ale oni ve své povýšenosti mluví o nějakém fotbalu. Sečtělý Janiš ti ještě rozšíří obzory neotřelým spojením poblblý fotbal.

Pixy, který se dostává do obrazu, tě začíná přesvědčovat, že většina lidí má fotbal u prdele, kromě pár stovek nadšenců na stadionech a pár tisícovek lidí v hospodách. Tento názor podpoří odkazem na svůj starší status, ve kterém horlivě napadá sportovní kanál České televize za to, že chystá příliš přenosů z olympiády. Nakonec trumfuje prohlášením, že lidé zajímající se o fotbal jsou jednodušší neintelektuálové. Nic víc se už o sobě od Pixyho nedozvíš, protože on diskusi ukončuje tím, že si tě bez slůvka rozloučení odstraní z facebookových přátel.

Jdeš tedy spát jako jednodušší neintelektuál, který se s komplikovaným intelektuálem ani nestihl rozloučit. Mirek Dušín by řekl, že to bylo od Pixyho nečestné a nesportovní.