Běžecké pravdy

Pátek večer. Venku tma a tři stupně nad nulou. Oblékáš si termoprádlo, navrch šusťákovku. Nasazuješ čepici a rukavice. Do uší sluchátka a vyrážíš na trať. Běžíš dlouhým táhlým od Globusu ven z města. Prší a od hor fouká ledový vítr. Přesně tohle jsi chtěl.

Nádhera. S každým dalším krokem se euforie zvyšuje. Celý den jsi bojoval se začínající rýmou. Teď je ale tvůj nos svobodný. Dýchá se ti skvěle, běžíš s neuvěřitelnou lehkostí. Blížíš se k cíli a tvůj šestikilometrový okruh ti nikdy nepřipadal tak krátký jako dnes.

Dosud jsi běhal jen na jaře a v létě. Za hezkého počasí a v dobré kondici. Dnes sis ale konečně na vlastní kůži otestoval dvě běžecké pravdy. Jseš-li nachlazený a zdravotní problém je pouze od krku nahoru, jdi to rozběhat. A co není v nohách, musí být v hlavě.

Mazlení s chladnou ocelí

Žádný vymazlený fitness pro mladá koťátka. Žádná navoněná posilovna pro paničky. Žádná jóga, žádná zumba, žádné pilates. Varovat tě měla už šatna. Plechové skříňky ze zkrachovalé manesmanky s nezaměnitelným odérem grafitu a solviny. Tohle je klasická činkárna, woe.

Chodíš tam až večer. Kluci, co tam byli odpoledne, právě dopsali domácí úkoly, takže teď tu jsou jen tátové od rodin. Ale žádní pupkatí fotříci, jen borci, kteří vědí, že teprve po čtyřicítce chlapi dozrávají v muže. Tady se nezobe kreatin, tady se po cvičení všichni těší na pořádnej kus masa.

Tvoje dcera si dnes do školy vzala tvoji láhev na pití, protože její růžová je prý na gymplu out. Co naděláš. Pokud máš pořádný koule, woe, nemusíš se bát cucat ionťák z čehokoliv.

Pozdravy z Krušných hor – díl. I.

Nevěřil bys, že to jednou budeš milovat. Je to už dvacet let, cos začal objevovat krásu Krušných hor. Od Litvínova přes Klíny po Český Jiřetín. Od Jirkova přes Svahovou po Horu Sv. Kateřiny. Ale nejvíc doma jsi v té části od Chomutova přes Měděnec po Klínovec.

Napadlo tě část té krásy začít dokumentovat. Kamerou. Jedno odpoledne na sklonku září a jedno odpoledne na počátku listopadu. Ty, jeden z Tvých synů jako asistent, kamera, stativ a slider. Větrníky nad Rusovou, pohledy od Měděnce a z Mědníku. Více jste nestihli.

Je to první nesmělý pokus. Je znát, že ti chybí zkušenosti. Krátkému videu navíc chybí myšlenka, vlastně jde pouze o sled různých záběrů různých kvalit. Bez ladu a skladu. Ale je to dělané s láskou. S láskou k natáčení a střihu, s láskou ke Krušným horám.

To be continued…

Co se změnilo od 17. listopadu 1989?

Srpen 1989. Noční směna na valníku při česání chmele. Debaty o nutném konci komunistického režimu. S neomylností osmnáctiletého člověka víš, že to již brzy musí přijít. Ale vlastně o tom režimu nevíš o moc víc, než píše Svobodné slovo nebo Mladá fronta. K rebelii ti stačí znát zpaměti všechny písně Karla Kryla.

Je pátek večer, 17. listopad 1989. Právě ses vrátil na kolej z hokejového zápasu Škoda Plzeň – CHZ Litvínov (chemici, kterým jsi tehdy fandil, prohráli). Spolužák z vedlejšího pokoje tě vítá s informací odposlechnutou z rádia Svobodná Evropa. V Praze se prý stalo něco velkého. Další podrobnosti se dozvídáš v pondělí v menze ve frontě na jídlo.

Celou noc pak na koleji píšeš letáky, které ráno v trolejbuse rozdáváš ospalým škodovákům. Následuje řada týdnů, které se pro Tebe stávají neuvěřitelným tripem. Nepamatuješ si toho mnoho. Vše vrcholí nocí na pražské filozofické fakultě, ránem před Federálním shromážděním a skandováním na přicházející poslance “Volte Havla!”.

Co se za poslední čtvrtstoletí změnilo? Na první pohled nic. Tvůj oblíbený hokejový klub totiž i letos 17. listopadu prohrál. Na druhý pohled tu ale dramatická změna je. Už nefandíš “Cheze”, ale Pirátům Chomutov.

Snow Film Fest 2013

Na pásmu krátkých filmů jsi byl v kině naposledy ještě jako pionýr. Jen počkej zající, Koťátko Haf, nebo Jak krteček ke kalhotkám přišel. Včera jsi byl v kině na úplně jiném pásmu filmů. Do Chomutova dorazil Snow Film Fest. Je jiné sledovat krátké filmy se sportovní tématikou doma na Youtube nebo na velkém plátně v zaplněném kinosálu.

Je pak jedno, zda sleduješ film o expedici dvou mladých amatérů, kteří zdolali jižní pól bez jakékoli podpory, snímek o lezení po aljašském ledovci nebo velmi oceňovaný snímek Sašimi z Jednorožce kombinující záběry freeridu v pacifickém prašanu japonského pohoří Hokkaido se záběry japonských bubeníků.

Ani pár hodin sledování adrenalinových sportů nic nezmění na Tvém rozhodnutí věnovat se v letošní zimě výhradně běžkám. Ten největší adrenalin je totiž ta videa natáčet.