Aquasvět Chomutov

Milí radní,

s celou rodinou jsme se upřímně radovali, když minulé vedení našeho města vypracovalo úspěšný projekt a získalo miliardovou dotaci na výstavbu kulturně-sportovního centra. Chodili jsme se dívat, jak rostou nová sportoviště a těšili se, až naplníme heslo „Kapitalisticky pracovat, kapitalisticky žít.“

Děkujeme za nový zimní stadion. Máme permanentky na zápasy extraligových Pirátů a poctivě fandíme. Do tréninkové haly chodíme na veřejné bruslení. Děkujeme také za nový fotbalový stadion. S klukama z přípravky chodíme sbírat míče na zápasy Áčka. V neposlední řadě děkujeme i za nové 3D kino.

Jako poslední v novém areálu byl před pár dny otevřen Aquasvět, který nahradil staré komunistické lázně. Nádhera. Tobogány, klouzačky, vířivky, protiproud nebo houpací bazén. Skvěle jsme se s rodinou pobavili a jak jsme se nasmáli! Za to všechno vám, milí radní, z celého srdce moc a moc děkujeme.

Ale kurva do prdele práce čí byl nápad vymalovat nový aquapark ve sparťanských barvách? Kromě toho, že tato barevná kombinace uráží slušného člověka, působí to především jako výsměch místnímu plaveckému oddílu Slavia Chomutov.

A ta rudá navíc klouže jako prase!

Občan Laco

Aquasvět Chomutov ve sparťanských barvách

 

Soudruhu Filipe, děkuji!

První článek vycházející v reedici je starší více než tři roky, ale možná je dnes aktuálnější než při svém prvním vydání.

Když vrhat vejce, tak betonová

Víš, kámo, znal jsem chlápka, který v roce 1948 křičel: Kontrarevolucionáře vykopat a komunisty na jejich místa! Zavřeli ho na doživotí. A víš proč? Protože to křičel na hřbitově. Tehdy naše země vstoupila do éry reálného socialismu.

Vlády se ujali lidé, kteří nevěřili nikomu a nejméně sobě. Zem řídili hlupáci, kteří se báli všech a nejvíce sebe. Nerozuměli hrdinům, oprátka byla jejich jediným argumentem. Na tomto režimu bylo pozitivní pouze to, že se v roce 1989 zhroutil. Mezitím však komunisté zničili tisíce životů. Od neděle si večer co večer díky dokumentům z cyklu Proces H připomínám, co nelze zapomenout.

Hele, brácho, komunistická ideologie zabila miliony a pokřivila charaktery přežívajících. Nesmíš se proto divit, že dvacet let po tom, co přežili klinickou smrt, bolševikům stále chybí soudnost, když si stěžují na vysílání dokumentu, který sami natočili a režírovali. Má ale vůbec smysl očekávat soudnost od někoho, kdo si své sídlo v ulici Politických vězňů vyzdobí rudými hvězdami?

Nezbývá tedy než Gottwaldovým pohrobkům alespoň poděkovat za připomenutí toho, jaké metody by používali, kdyby se znovu dostali k moci. Nezapomeň na to, až za pár hodin půjdeš k volbám.

A měj prosím ještě na paměti, že mezi červenou a oranžovou není velký rozdíl.

Laco v reedici

Náhodou to dnes vyšlo na den přesně, kdy do desetiletého výročí založení mého blogu zbývá pouhých 476 dní. Rozhodl jsem se, že při této příležitosti udělám radost svým čtenářům a již tento pátek odstartuji oslavy novým cyklem “Čtení na víkend”, v jehož rámci budu vydávat v reedici své starší články.

Původní texty budou digitálně remasterované, majitelé nových iPhonů a iPadů si je budou moci v obnovené premiéře přečíst na HD Retina displejích, v moderních internetových prohlížečích bude zvuk videí nově v Dolby Surround Pro Logic a při čtení blogu na 3D televizích dostanou články další rozměr.

Vychází každý pátek. Pro předplatitele zdarma.

Cesta z města

To na podzimu je tak krásné. Když slunce o sobě dá vědět jen tím, že mlhu obarví na bílo. Když slunce svými paprsky hřeje, ale tobě zima zalézá za nehty. Když víš, že ale stačí vyjet jen kousek nad město a šedé kontury světa uvězněného pod mlžnou poklicí se vybarví.

Silnice nad Chomutovem, 21.10.2012

Bílek ven!

Víš, Máňo, vzpomínám si, jak jsme na podzim v dvaaosmdesátým hráli zápas fotbalový kvalifikace se Švédskem. Na Tehelné pole v Bratislavě tenkrát v lezavým počasí vyběhli páni fotbalisti Honza Berger, Franta Jakubec, Laco Jurkemik nebo třeba Honza Fiala. Pěkně si ty kluky švédský povodili a tři minuty před koncem jsme vedli 2:0.

Hele, bábo, pamatuju si pak tu fotku, která tejden po zápase vyšla ve Stadionu. Byli na ní vyfocený hráči se lvíčkem na prsou, který zklamaně odcházeli ze hřiště, ač na obrovské světelné tabuli stále svítilo Czechoslovakia – Sweden 2:0. Pod fotkou byl popisek informující o tom, že obsluha časomíry ani nestačila zapsat střelce dvou švédských gólů.

Teď se něco podobnýho stalo těm klukům vod Ericha Honekra. Ve východním Berlíně vedli půl hodiny před koncem dokonce 4:0 a přesto Švédi vyrovnali na 4:4. Takovej průšvih by se našim fotbalistům dnes stát nemohl. Určitě by se neopakoval ani ten trapas z počátku osmdesátých let. My bychom už prostě Švédům vyrovnat nedovolili.

Protože bychom hned od začátku hráli na 0:0.

Doména snů

Zdál se mi sen. Jeden kamarád mi v tom snu vyprávěl, že provozuje domov důchodců. Je to prý dobrý byznys, ale zatím marně hledá pro internetové stránky domova nějakou vhodnou adresu. Chtěl jsem být vtipný, tak jsem mu poradil doménu Kamsnimi.cz.

Hned po probuzení jsem si vzal k ruce tablet, zadal do prohlížeče název domény a natěšeně čekal, co se objeví. Nic. Stránka nenalezena. Doména je tedy volná! Okamžitě jsem si kromě Kamsnimi.cz zaregistroval i hovorovou formu Kamsnima.cz.

Hned mě totiž napadlo několik možností, jak tuto doménu využít. Stránky agentury na hlídání dětí, portál s informacemi, kam poslat děti na studia, web s radami, do čeho investovat peníze, předvolební agitka kam s volebními lístky, nebo internetový adresář psích útulků.

O webu domova důchodců si nechám raději dál jenom zdát.

Blogerské dno

Nemohlo mě naštvat, když mi kamarád řekl, že na blogu píšu o píčovinách. Vím to už dávno. Přišel čas nalít si čistého vína. Průběžně totiž sleduji, na které výrazy mi sem vyhledávače posílají návštěvníky. A kdo jiný by měl mít obsah blogu zmapovaný lépe než stroje.

Posuďte sami, o čem asi tak mohu psát, když vyhledávací stroje usoudily, že zde najdou co hledají lidé, kteří do vyhledávačů zadali například následující slovní spojení:

  • mrda kamen cihlu videa
  • barošův penis foto
  • mrdka ve slipech
  • jména pro vagínu
  • dlouha videa zdarma krasne zarostly zensky klin
  • kurvy chomutov
  • do jakyho veku je zena schopna souloze
  • návod jak šukat
  • ako sa stat kokotom
  • david grundl je největší prase

Také Apple TV vynalezl Cimrman

Vzápětí poté, co Cimrman vynalezl televizi, objevil pro svět i tištěný televizní program. A zatímco u televizního přístroje si uvědomoval, že přežije dlouhá staletí, u tištěného programu si tím jist nebyl. Správně předpokládal, že tištěné magazíny s přehledem pořadů jednotlivých televizních stanic budou jednou v oblibě jen u lidových vrstev.

Osvícená část národa bude také mít doma televizní aparáty, bude je však používat jinak. Rozhodně nebude potřebovat televizní program. Tito lidé, z nichž pár vyvolených bude mít dokonce i svůj blog, totiž nebudou sledovat tok televizních pořadů v podobě, kterou určí programoví directoři jednotlivých stanic. Půjdou vlastní cestou.

Jak víme, Cimrman byl smířený s představou, že uznání dojde až po smrti. Byl si jist, že jeho celoživotní tvorbu bude dlouhá desetiletí populární formou prezentovat nějaký specializovaný divadelní soubor. A na příkladu události, kterou v jeho představách bylo slavnostní divadelní představení u příležitosti 45. výročí založení souboru, demonstroval svoji vizi.

Lidé si ve svém obývacím pokoji pustí televizi, ale nenaladí si žádnou televizní stanici. Zapnou si malý přenosný počítač (v ideálním případě s logem nějakého ovoce – tady Cimrman zpočátku váhal mezi hruškou a jablkem) a v internetovém prohlížeči kliknou na stránku se streamovaným přenosem jeho posledního divadelního kusu.

Slavný český vynálezce dobře věděl, že sledovat divadelní představení na malé obrazovce přenosného počítače bude nepohodlné, a proto předpokládal, že nejnovější verze operačního systému určená pro počítače s ovocným logem (Cimrman postupem doby hrušku definitivně zavrhl) umožní obraz do televize přenášet bezdrátově.

Nikdy jsem se nepřestal podivovat nad tím, jak geniální Cimrman byl. Zvláště významně jsem si to uvědomil dnes večer, když jsem díky počítači MacBook Pro s nainstalovaným novým operačním systémem Mac OS X a přístroji Apple TV mohl na velké televizní obrazovce sledovat v HD kvalitě přímý přenos představení Divadla Járy Cimrmana České nebe.

Televizní program doma nemáme. Není proč. Tento přenos byste v něm totiž hledali marně.

Články o ničem

Mám kamaráda Jardu. Je intelektuál. Ale nechodí na můj blog. Nechápu to. On zase nechápe, proč ve svém volném čase vysedávám u počítače a něco píšu na internet.

Jako v každém vztahu, tak i v přátelském svazku je důležitá pravidelnost. Jarda má permanentku na hokej. Na Piráty. Sedíme vedle sebe. Vidíme se tak pravidelně každý týden.

Včera mě překvapil. O přestávce mezi první a druhou třetinou mi oznámil, že po letech zavítal na můj blog a těšil se, jak si pošmákne. Ale byl zklamaný, že píšu jen o samých píčovinách.

Koho prý zajímá nějaký iPhone. Nebo nějaký moje fotky s rádoby celebritama. Mrzí ho, že nepíšu o zásadních věcech. A dodal, že právě v poslední době se toho událo tolik důležitého.

Například jsem se prý na blogu vůbec nezmínil o tom, že Piráti nedostali od Jágra takový klepec jako ostatní týmy, nebo že Slavia v derby doma konečně poprvé porazila Spartu.

Má pravdu Jarda. Inu, intelektuál. Stydím se a zjednávám nápravu: Chomutov – Kladno 1:3 po třetinách 0:1, 1:0 a 0:2. Slavia – Sparta 1:0 po poločase 0:0.

Ještě někdo další má pocit, že tu píšu o píčovinách?

Pravidla a rizika onanie

V říjnu 2004 (vím to přesně, mám blog!) jsme v autě poslouchali soundtrack z Pupenda. Mezi skladbami jsou dialogy z filmu a v jednom z nich se odehrává scéna, kdy u snídaně čte Jaroslav Dušek příspěvek z rodinné knihy přání a stížností: „Poučit svého syna o pravidlech a rizicích onanie… No tak z toho nedělejme nějakou aféru. Onanoval každý a kdo říká že ne, tak to dělá dodnes.“ Po chvíli se ze zadního sedadla ozvala Klárka s otázkou: „A tatínku, co znamená to slovo… aféra?“

Dnes je Klárka o osm let starší, ale stále se nebojí zeptat:

- Taťko, tys taky někdy onanoval?
- No jéje!
- Fuj, to je nechutný.
- Proč? Taky to budeš jednou dělat.
- To ne!
- Ale jo. Ještě si na mě vzpomeneš. Teda, doufám, že ne zrovna při tom…