Když je Zdeněk Svěrák na malinách
Zaplaťpánbuh za houbovou kalamitu, která v roce 1911 postihla lesy u Liptákova. Díky tomu, že si na rukopisu Cimrmanovi hry Němý Bobeš aneb Český Tarzan jeho soused Padevět sušil houby, mohli členové Divadla Járy Cimrmana svým divákům předvést, jak těžké je z pouhých pěti procent dochovaného textu zrekonstruovat původní podobu Mistrovy hry. O její kvalitě ovšem není pochyb, recenzent si v tomto případě může všímat pouze výkonu jednotlivých herců.
Ve ztvárnění senilního Barona Waltera von Grünbach, jemuž unikly paměťové buňky do pohlavních žláz (tzv. Genitální meliorace), je Ladislav Smoljak nepřekonatelný. Také v roli faráře si nedovedu představit nikoho jiného než Jaroslava Weigla. Problém jsem však měl s postavou lékaře, kterého v Chomutově ztvárnil Genadij Rumlena. Jeho výkon nebyl špatný. Naopak, byl jsem příjemně překvapen. Jenže marná sláva, každou jeho repliku jsem si musel v duchu přehrát znovu. A to přesně tak, jak je znám v podání Zdeňka Svěráka.
Právě v tom vidím největší problém Divadla Járy Cimrmana, jehož skalní fandové znají všechny hry nazpaměť, neboť každý kus slyšeli mnohokrát. Nejednu postavu tak mají spojenou s projevem konkrétního herce, což může působit rušivě, když při živém představení alternuje jiný umělec. Zvláště v případě Zdeňka Svěráka je to hodně znatelné. Jeho projev totiž nejvíc charakterizuje Cimrmanův odkaz.
Pro sebe jsem si řešení tohoto problému ale našel. Nebudu už shánět lístky pro Milana.
foto: Franta Jančička
U mě je to úplně stejné… texty znám v podstatě nazpaměť a jakékoli „nepřesnosti“ si hned všimnu (což je i pro mě často nepříjemné). Nedokážu si představit, že by někdy v budoucnu mohl předvádět Cimrmanovy hry někdo jiný. Asi bych to nestrávila…
No jo, prostě si musíš dycky rozmyslet, jestli chceš Svěráka nebo Smoljaka, já teda vlastně nikdy nic neviděla se Smoljakem.
Svěrák je v životě stejnej jako na jevišti. Kamarádka ho kdysi stopla. Jel s manželkou kamsi. Najednou prý své ženě povídá: „Člověče, mně ti je nějaký vedro…“ Ona na to: „Tak si sundej svetr.“ Zdeněk Svěrák po chvíli přemýšlení: „Myslíš?“ Po několika kilometrech zastavil a svlékl si svetr. Jeli dál a po delší době pan Svěrák spokojeně povídá: „No jo, to bylo ono…“ :o)
to ModonaAno, souhlasím. Naštěstí jsem objevil způsob, jak to ovlivnit. Až budu chtít vidět Svěráka (třeba jako se mi to povedlo nedávno ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký či v představení Akt) — neseženu lístky pro Milana. Je to jednoduchý.
myslím, že zde by šlo bez problémů s možnými negativními dopady použít klonování
já osobně bych vydýchal třeba šest Svěráků a dvanáct Smoljaků
KLONY NEBRAT (to VfB)No, zde pozor. Klonovat v umění můžeš jen klonovatelné, nikoli originál, nikoli génia… kapiš?
Laco nahoře ťal do živého… takhle to prostě v životě je a asi má být. Jsou okamžiky, jsou prožitky, které s tebou půjdou celý život. Alternace je nezdravá i na rande… i když… 🙂
LacoSvěráka je ovšem možné vidět i při jiných příležitostech, občas v Parapleti, běžně třeba na Dobročinné akademii, nebo Běhu pro Paraple, myslím živě ne v TV nebo na prknech:-)