Jak pejsek s kočičkou pekli dortLetos v létě jsem byl s rodinou na dětském dni v Chomutovském zooparku, kde mimo jiné vystoupili herci mosteckého Divadla rozmanitostí. Kromě představení mě tehdy pobavili i samotní dětští diváci, kteří spontánně reagovali na vývoj představení.
Dnes jsem s dcerou navštívil domovskou scénu zmíněného divadla, kde jsme shlédli kus Povídání o pejskovi a kočičce. Zatímco v létě jsem se mohl pouze usmívat nad tím, jak děti radily pohádkovým postavám, dnes jsem byl z atmosféry představení velmi překvapen.
Připadal jsem si jako na fotbale. Děti kříčely, tleskaly, dupaly a vůbec se projevovaly tak, že jsem občas povídání o pejskovi a kočičce vůbec neslyšel, ač jsem seděl v první řadě.
A to se ještě jednalo o poměrně klidný a nenásilný děj. Neumím si představit co by se v hledišti dělo, kdyby se na jevišti odehrávalo například Sněhurčino pojídání otráveného jablka, vlkovo polykání babičky a Karkulky nebo pokus o upálení Jeníčka.
Čím dýl jim to vydrží, tím lepší ta divadla budou.
diváci reagovaly?http://petulka.bloguje.cz/411.gif
NATVRDLOSTAch jo. Byl jsem z toho psaní o dětech už nějaký natvrdlý (děti tleskalY, dupalY, křičelY). Ujelo mi to, omlouvám se a děkuji za upozornění. V textu jsem to již opravil.
pozdě jsem si všim – ještě zůstalo ve stejné větě i pobavily
jinak dík za link na u2