Ministr školství je slepý

Povídání o mazané kmotře Lišce


Víš, Máňo, já mám estrády rád. Už od dob Ein Kessel Buntes. Večer jsem se díval na jedničku, běžela tam Světluška co jí uvádí Langerová. To je ta zpěvačka, která zpívá skoro tak dobře jako ta Vaňková, se kterou před lety soutěžila v Superstar. Jo a taky tam dnes byl ten podivín Bárta, kterej zpívá divný texty a divně u toho máchá pravou rukou. Díval jsem se ale hlavně proto, že je to na dobročinný účely. Sbírka pro slepý. Sice jsem si v trafice minulej měsíc nabil kredit, ale stejně jsem nic neposlal. Byl jsem totiž celej den naštvanej na ministra školství Lišku, kterej si myslí, že patent na rozum našel na jednatřicátý stránce Učitelskejch novin.

Hele, bábo, tohle svět neviděl. Ředitel nějakýho institutu co vychovává instruktory orientace pro slepý vrátil tomu mladýmu ministrovi medaily za zásluhy. Ten samej pán dnes v týhle souvislosti vyprávěl v rádiu o tom, jak přišel na ministerstvo žádat o peníze a nějakej úředník mu tam řekl, že nic nedostane a že si měl raději sehnat sponzory. Rozumíš? Nějaký hezký barevný reklamy pro slepý! Co bude dál? To jako jednou učitelé, který se nechaj vozit na ocásku touhle liškou, jednou ráno oznáměj dětem, že dnešní vyučování odpadá, protože se nepovedlo sehnat sponzora?

Tohle by se za komunistů stát nemohlo.

22 thoughts on “Ministr školství je slepý

  1. SLEPEJ MINISTRSložitost vztahů v této postkomunistické čí pakomunistické společnosti vyvolá občas až neuvěřitelné komplikace. Jistě se to vyřeší, a sponzoři budou moci dál sponzorovat tak bohulibé projekty jako například karlovarskej filmovej festival…

    Ale.

    Já ten koncert poslouchal přes dveře a na jedno ucho. Langerová by mohla klidně zůstat u moderování, myslím, že její hlas v písních by scházel málokomu. Ovšem, jakmile jsem uslyšel pár volných tónů od Bárty, zvedl jsem se a šel (musel) si ho poslechnout. Je to fantastickej zpěvák. A ta hlasová konfrontace čtyř hlasů dopadla tak, že Bárta tam trčel jak Sněžka, ti dva malí kluci byli dobří a langerová byla ráda, že to může rychle dozpívat… Bárta je dělo. Absolutně jistou intonaci, improvizace, které člověk nikdy u nikoho jiného neslyšel… je to až snová muzikálnost, hravost, přitom kvovově, strojově přesnej. Připomíná mi tou absolutní precizností, tou jistotou a dokonalým každým tónem Kurt Ellinga.

  2. SPONZOROVANÝ ŽIVOT[1] GTI, nikdy jsem se nezabýval principy fungování sponzoringu. Ani jsem nevěděl co mám říct, když za mnou poprvé přišli z mateřské školky, kam chodí Adámek, jestli bych nechtěl sponzorovat jedno zábavné dopoledne. Bez řečí jsem přispěl. Když přišli podruhé, už jsem se zamyslel. Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem došel k závěru, že je něco špatně. Proč nemá státní školka peníze na své aktivity? Dobře, když už tedy stát usoudí, že než na děti bude lepší peníze vynaložit jinde, prosím, pak by se ale za této situace měli složit VŠICHNI rodiče. Když se peníze nevyberou, akce se konat nebude.

    Proč by ale měli akci, které se účastní VŠECHNY děti, platit JEN rodiče žáků, kteří mají možnost sponzorský příspěvek odečíst ze základu daně své firmy? Proč by měli ze svého zisku „sponzorovat“ děti, kteří mají rodiče obyčejné zaměstnance a ne podnikatele? Proč by měli rodiče trávící v práci celý den často na úkor svých vlastních dětí sponzorovat rodiče válící se už ve tři odpoledne u televize, kteří na to nemají třeba jen proto, že si nechtějí odpustit pivo a cigára?

    Jo a BÁRTU jsi vystihl EXCELENTNĚ!

  3. asi tak…[5] Na tohle se dívám trochu jinak. Nechci a nebudu přemýšlet, kdo z rodičů dětí, co choděj s tomem do školky, se válí už ve tři hodiny s pivem u televize nebo kdo žije na hraně od výplaty k výplatě. To je podle mého názoru věc rodičů a děti za to nemohou…

    Pokud to jde, rád školce na mimořádné aktivity přispěju.

    OT: u nás ve školce ale ještě probíhá gladiátorské klání tatínků s krycím jménem „sběr papíru“. Tam peníze až takovou roli nehrají, rozhoduje inteligence, manažérské dovednosti a přesvědčovací schopnosti. 😀

    Poslední soutěž jsem už měl skoro v kapse (1.4 T), ale tatínek z konkurenční beruškové třídy „ukecal“ řidiče kamiónu odvážejícího ze škodovky kartony…
    😛

    Celkovým vítězem se ovšem stala mateřská škola, která v této „sběrové soutěži“ nashromáždila téměř 11 tun papíru…

  4. To PETRKÁTo je ale, Petřeká celé špatně. Aby výsledek soutěže ovlivnilo to, čí tatínek prodává v drogerii, to je chybné. Ten sběr (alespoň, jak to prožívám s dětma) má vnitřní motivaci v tom, že která třída vyhraje ta dostane např. devedečko. Alespoň u nás to tak chodí. Tedy děti samy se musí snažit. Má to samozřejmě i výchovnej podtón, že jako dítě samo třídí odpad a sleduje, kolik už která třída má nasbíráno. Takže já doma důsledně trvám na tom, aby se kluci aktivně podíleli na sortýrování papíru do balíků, které tedy potom žena odveze do školy. Myslím, že jenom tak mohou ty děti upřímně soutěžit a těšit se na to video… které takto bude jistě zasloužené. Ten tatínek co ukecal toho řidiče kamionu s papundeklem by zasloužil absolvovat večerní školu pro rodiče… Koukám, že máš děti ve školce, tam se to ještě asi dá pochopit, děti jsou malé a nemají z toho rozum, ale takováto praxe na škole základní, je morálně a výchovně nepřijatelná.

  5. ŽELEZNÁ NEDĚLE[6] Petře, čím méně pozoruji většinu rodičů ve školce (ve škole je můj pohled na rodiče Klárčiných spolužáků, nevím proč, o něco shovívavější, tedy zatím), tím lépe. Z pudu sebezáchovy ráno v šatně při pohledu na ostatní rodiče raději nepřemýšlím o tom, jak vychovávají své děti. Ty děti opravdu za své rodiče nemohou, ale nechci se podílet na pokřivování jejich životních postojů tím, že ušetřím jejich rodiče finančního spolupodílení se na mimoškolkových aktivitách, aby se předškoláci jen utvrdili v tom co slyší doma, že von se dycky někdo postará.

    No a ta vaše „tatínkovská“ soutěž ve sběru papíru mi připomněla podobné klání zhruba před čtvrtstoletím, kdy se na základních školách soutěžilo ve sběru železného šrotu o zájezd do Jugoslávie. Poctiví pionýři objížděli s kárkou chatařské kolonie, aby nakonec vyhrála třída, v níž syn okresního tajemníka „odevzdal“ do sběru vysloužilou parní lokomotivu.

  6. taky názor…[8+9]
    ano, tenhle názor chápu a máte zčásti pravdu. Pokud by se jednalo o čistě souboj rozmařilí tatínkové vs. poctiví sběrači (s pionýrskými šátky), bylo by to nečestné, nemorální a nevýchovné.
    Celá soutěž ale probíhá následovně. Asi týden po vyhlášení se začínají ve školce objevovat balíčky novin o váze cca 10kg. Nekoumám zda jsou od rodičů co koukaj od 3 s lahváčem na TV nebo od těch co chtěli přispět ale nehodlali se přetrhnout.
    Po 14 dnech se objevují balíky časopisů od rodičů, kteří očividně více čtou (a recyklují). U nás to dělá tak tak 150-200kg. Až sem to považuju za naprosto korektní a výchovnou soutěž – balíky balíme společně, lehčí pomáhá i tom nosit do auta. A myslím že je i fér abychom vyhráli, když jsme „čtenářská rodina“. 😀

    Jenže pak se některý z tatínků utrhne a přiveze z práce „sběr“ a soutěž se přesouvá do kategorie souboj tatínků. A co se týče „lokomotivy“ – tohle není můj styl – každý kilo z toho sběru jsem měl osobně v ruce. Vyndat z časopisu DVD, srovnat na hromadu, svázat, odnést do auta… A tohle tak tisíckrát… Zdálo se mi o tom ještě tejden.

    A k těm poctivým pionýrům – v téměř každým vchodu v paneláku je u nás krabice, do který se házej letáky. Každej pátek nosím (u nás ve vchodu) její obsah do kontejneru na papír – bejvá toho tam tak 10kilo. Poctiví pionýři asi vymřeli…

  7. fináleJo – konec je asi po měsící a vítězná třída dostane „polárkový dort“ a vítězný sběrač knížku…

    Doopravdy to ale probíhá tak, že v každý třídě učitelka poděkuje dětem za sběr a dostanou nějakou dobrotu…

  8. Sponzorské darymají smysl pouze v případě, že si o ně nikdo neříká, žebrání za nic, nemám ráda a zábavné dětské odpoledne* (nevím v čem spočívá), se dá udělat i tak, že mu předchází třeba zábavné odpoledne pro rodiče s vstupným dle vlastní úvahy a například prodejní vernisáží výrobků dětí, což dohromady může zajistit příspěvky na *.
    Motivační pro děti, mi pak příjde třeba, když děti sbírají pomerančovou kůru, nebo vrchlíky z pet lahví, aby přispěly na nějakou pomoc jinému, třeba zdravotně postiženému dítěti.

  9. CZESCHTINA PŘÍMO OD zdROJE[12] Starý pán neumí psát e-maily a z domu už nevychází. Píše své články na starý kostičkovaný papír se zažloutlými okraji. Texty posílá po Máně v plechové krabičce od tabáku. Články proto mají nejen nezaměnitelný styl, ale také nezaměnitelnou vůni. Pro zachování jejich autenticity navíc neopravuji ani jejich případné pravopisné chyby. Na obranu starého pána je však nutno poznamenat, že chyb bývá v jeho textech pramálo.

    Přesto jsem rád, Roji, že sis nejen všiml, ale žes nás o tom i zpravil. Není to sice na medaili, ale svědčí to o Tvém velkém citu pro jazyk, o lásce k němu. Já Ti děkuji. A děkuji i za starého pána.

  10. ROJIJistě, že jsem si všiml. Prkotina. Jsou Roji blogy, kde tvrdé „y“ je to nejkvalitnější v textu. Tenhle blog to ale není.

    P.S. Kdybys psal s diakritikou, dalo by se ti možná i věřit… nakonec ono i bez ní je tvá věta zajímavá… 😀

  11. [15] A to byla takova zaverecna tecka za tim dnesnim pripadem :-))))

    singular:
    ———
    1. diakritikum
    2. diakritika
    3. diakritiku
    4. diakritikum
    6. diakritiku
    7. diakritikem

    plural
    ——
    1. diakritika
    2. diakritik
    3. diakritikám
    4. diakritika
    6. diakritikách
    7. diakritiky

    Pouzivam JE dle libosti, ale sklonovat JE umim. Laco preprogramuj si to 🙂

  12. GEROJKoukám, že pozvolna přebíráš (doufám nadobro odložené) žezlo Petraká jakožto zoufalce diskuzí. Vždycky se na diskuzích najde alespoň jeden šupák, co autora upozorňuje na špatně nastřelené „Y“ či diskutéra, za příliš jemný abecední nátisk.

    Jestli jsou tohle tvé diskuzní trumfy, pak už chápu, proč se tvé texty na tvém blogu jeví jako rozsypaný dětský zásyp 😀

  13. závistTohlemi prosím Roji nedělej. Zoufalec diskuzí je můj vytoužený a dlouho budovaný titul. Když na tom trochu zapracuju, budu jich mít do jara jako Lahola.

    2GTI: Proč bych něco nadobro odkládal? Pořád čtu 2 knížky tejdně, občas se projedu ve 407mě a poctivě se připravuju na další sběrovou akci na jaře…

  14. PETRKÁTak to je, vždycky je na každé diskuzi někdo, kdo „to“ prostě neumí. Samozřejmě, čas může poučit. Tak jako poučil i tebe. Že čteš dvě knihy za hodinu tu ale nepublikuj, neb to zatím není z tvých textů znát. Co děláš po vyučování není ani tak důležité, důležité je, co máš v prstech.

    Rozhodně ti tu víc sluší snaha o napsání slušného, alespoň vzdáleně smysluplného příspěvku, než když jsi se tu snažil vytahovat se známkama ze šešté třídy 😀 Ixkrát jsem ti psal, že pro mne nemáš větu. No a právě dnes jsem z tvého sběrového příspěvku nabyl naději, že se snažíš napsat něco i pro dospělé lidi, byť tedy věcně na to mám jiný pohled a v tomhle velmi přitakávám Lacovi. To je ale zcela přirozené.

    Roj je jiný případ. Tys zabojoval, a i když tvé „zbraně“ byly velmi naivní, byl alespoň tvůj postoj respektuhodný. Roj je však příliš jednoduchý, plochý, v textu holovětně přízemní a nemá na jistou složitost výměny postojů, kterou jsme absolvovali opakovaně spolu.

    Já to zde píši proto a opakovaně, že bychom neměli nechávat plout po internetu sebezáchovně nestoudnou myšlénku, že psaný text je něco zcela přirozeného a každému vlastní tak, asi jako žmoulání housky v bezzubých dásních.

    Nejlépe to můžeš odsledovat z reakcí okolních zde přispívajících skoroblogerů, když pochválím Laca za jeho schopnost napsat. Totiž, Roj než s okousanými nehty, zahryznut ve své tupé snaze zaujmout čtenáře už neví coby, a pak přijde Laco, napíše dvě věty a… viděl jsi doufám film Amadeus… Tak aniž bych chtěl nyní jakkoliv zbožšťovat lacovu tvorbu, právě to hýkání těch některých ostatních zde vypovídá nejvíce právě než a jen o nich samých. Tak o tomhle je to zde s Rojem. Bohužel o ničem víc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *