Radiohead: The King of Limbs

Můj blog je jako desky Radiohead


Počátek devadesátých let. Čas, kdy můj hudební vkus přestal formovat Miloš Skalka, rozhlasová stanice Bayern 3 a časopis Bravo. První polovina devadesátých let. Čas, kdy jsem se hudebně znovu narodil. Práce v kolejním rádiu. Časopis Rock&Pop. Stanice Radio 1. Koncerty, festivaly. A britská skupina Radiohead.

Počátek roku 2011. Dodnes umím vyjmenovat názvy jejich prvních pěti desek, včetně roků vydání. Album OK Computer z roku 1997 je pro mě dokonce tím nejlepším, co se v rockové hudbě událo. V tom roce pro mě zemřel rock. Nová deska, kterou Radiohead vydali před pár dny, mě přivedla k zamyšlení. K vážnému zamyšlení.

Co se stalo s hudbou? Co se stalo s mým vnímáním hudby? Co se stalo se mnou?

Toto je pouze volně dostupný, přes internet šířený úvodní text. Recenze nové desky Radiohead a autorovo zamyšlení k danému tématu vyjde v tištěné podobě již brzy. K dostání u všech dobrých knihkupců.

7 thoughts on “Radiohead: The King of Limbs

  1. SUPERLACOLaco,znám odpověď na tvé otázky. Jsi poslední člen svého druhu na této planetě, pro kterýho stačí:

    1)vyrobit jeden kvalitní telefon
    2)navrhnout jedno kvalitní auto
    3)postavit jeden kvalitní fotbalovej tým
    3)najít jednu kvalitní ženu
    …no a pak
    4)složit jednu kvalitní desku

  2. HUDBA NENÍHudba není. Jsou jen staří rockoví dinosauři (Led, Pink, Jethro), jazz a blues.

    Tenhle pan Skalka, Laco… někdy v roce 1974 (radio hrálo jen socialistické písně, a to pátý rok) už to vřelo mezi mládeží natolik, že stanice československý rozhlas vypustila krakena – dozvěděli jsme se, že nějaký pan Skalka bude pouštět v radiu písně rockové skupiny Uriah Heep. Doslovný blesk z nebe. Bylo to od dvou hodin odpoledne, my měli samozřejmě školu. A samozřejmě, že se vyučování přerušilo, do třídy jsme si přinesli tranzistorák a dojatě poslouchali hlas pana Skalky, který uváděl asi 4 písně uriášů. Božské… Tak takový byl život za komunismu v Čechách. A ještě vzpomínka – po roce 1968 tu nikdy nikdo neslyšel v rozhlase Elvise, čas od času se o něm napsalo (drogy a tloušťka…) a jinak v časopise Melodie byl uznávaným zpěvákem. Nikdo nikdy ho však ani v rozhlase ani v televizi nemohl slyšet. Když zemřel, zahrál rozhlas jeho tři písně za sebou a bylo až do roku 1989 vystaráno. Tma, doslovná tma.

    Radioheed neznám, ale stavím se zítra u toho knihkupce 😉

    P.S. Každý máme své vzpomínky, viď. Ty už naštěstí jen ty necensurované…

  3. COMING SOON!!!GTI, v týhle souvislosti mě napadá, jak v mých očích byla ubohá a je dodnes domácí hudební tvorba. Jak málo máme opravdu kvalitního hudebního zázemí. Já tvrdím, že by se mělo bez možnosti promlčení trestat jak zločin komunismu proti lidskosti např. toto:

    http://www.youtube.com…7AagRvdm_E

    A "tihle" komunističtí skladatelé tu vládnou lidu do dnes. Jen s jinýma loutkama….

  4. alliance healthcaread 2
    Dost omezený pohled. Každému omezenci jen co si zaslouží.

    Radiohead se už deset let vrtají ve vlastním hovně.

  5. Father RockNa všechny tvé otázky odpověděl David Koller. Na nějakou neurčitou reportérskou opáčil: " Rock n roll, hudba našich otců "

  6. Laco: to chce cas. Vzpominam si, ze kdyz jsem poprve slysel "Kid A" byl jsem na rozpacich a kdyz to slysim dnes? parada

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *