Téměř černobílý film o zcela barevném světě

---

Je to už spousta let, kdys tu zem za oceánem přijal za svou. Bojoval si pod její vlajkou proti korejskejm komoušům. Prapor z pruhů a hvězd byl pak tím prvním, cos viděl každej den při odchodu z domu. Celej život si v práci bouchal americký auťáky, Gran Torino z dvaasedmdesátýho ti zůstalo až do důchodu. Světu si přestal rozumět dávno předtím, než jeden z tvých synů zradil a začal prodávat japonský auta.

Na starý kolena si zůstal sám. Se svým psem a samonabíjecí puškou M1 Garand střežíš svý životní hodnoty. Z verandy svýho domu nelibě pozoruješ žlutý sousedy, ne nepodobný těm, proti kterejm si kdysi bojoval. Světu už neporozumíš asi nikdy. Přistěhovalci různejch barev pleti, kterejm se nechce makat. Mladý parchanti nevážící si tradičních hodnot.

Neslyšíš na politicky korektní onanie na téma multikulturní společnost. Teprve pokud nově příchozí přijmou a respektují pravidla hry, ty přijmeš za své, že jsou si lidé všech ras rovni. A když přijde čas se oholit, ostříhat, vyzpovídat a nechat si ušít oblek na míru, dokonce se jim odměníš. A to něčím mnohem cennějším, než je nablýskaný Ford Gran Torino.

Pak si přes závěrečný titulky svýho života zasloužíš slyšet tuhle píseň.