Pět překvapení

---

Bavorskou dávku poezie máme za sebou a teď trochu tvrdý dřevorubecký praxe. Ovšem hned na začátku je třeba napsat, že všechno technicky podstatný už bylo napsáno. Tudíž se omezíme jen na překvapení.

Překvapení číslo 1: Pětka limuzína co by rodinný koráb.
Zapomeň na pojem kombík, jestli teda nemáš doma načatou Klabzubovu jedenáctku. Je až neskutečný, co se do auta vejde, včetně páru dospěláckejch a páru dětskejch lyží. Zaklapneš víko a klidně můžeš v kravatě vyrazit na tejden na sjezdovku.

Překvapení číslo 2: Zadokolka co by vládce zmrzlých hor.
Hele, to bych z vyprávění nevěřil, ani kdyby se pod to podepsal Dalajláma. Vyrazil jsem do fujavice do hor. Jasně nesmíš bejt drzej a nesmíš bejt uplně tupej. Zkrátka, když svoje tyhle hlavní slabosti potlačíš, pětka se Ti odmění neskutečnou stabilitou na sněhu. Při pojíždění do kopce před hlavní kasou na Klínovci nejedna předokolka těžce hrabala. A ty nic. Rozjezdy jak po suchým asfaltu. Při poznávání jsem se učil na velký ploše auto dostat do driftu. Dalo to hodně úsilí.

Překvapení číslo 3: Kdo šetří má za pět.
Hele, aby mi tu někdo věšel bulíky na nos, že na 70litrovou nádrž najedeš 1200 km, bez toho abys plachtil, tak na to si připadám už trochu opotřebovanej. Ale je to tak. Samozřejmě nesmíš valit kiloosumdesát nebo snad dvěstě. To pak ujedeš těch kilometrů jenom tisíc.

Překvapení číslo 4: Orient expres all inclusive.
Tohle vlastně ani není překvapení. Hele sedíš v káře celejch šest hodin a ani nechceš vylézt, protože se ti zdála cesta krátká a ty bys dál kroutil. Jsi čerstvej jak džusík z reklamy na Tomu. Kdybys to věděl, naplánoval by sis víkendovej lyžák do Andorry (neplést s Pandorou).

Překvapení číslo 5: Není nad to ranit bez chlubení konkurenci.
Není žádné tajemství, že můj úplně nejvíc nejlepší kamarád Bubo je autorem řídícího softwaru do Mercedesů, a že jeho práce ve vývoji tak zahrnuje jejich soustavné testování. To pochopitelně neznamená jen vytříbený vkus a vysoké nároky, ale také vysokou úroveň automobilových znalostí. Od koho pak po zapůjčení řízení můžou více potěšit následující závěry a to právě ve prospěch pětkové řady:
– Automat je mnohem lepší. Nyní vyvíjíme devítistupeň abychom se dotáhli.
– Runflaty nejdou vůbec poznat, to jsem si myslel, že bude mnohem horší. Sedí to perfektně.
– To ticho v kabině je nádhera.
– Zvuk a kultivovanost motoru je mnohem lepší než u nás.
– Jediný, co mě sere je, že furt otvírám vlevo pod volantem tu skříňku. Aha. Ty máš elektronickou ruční brzdu. Hmmm… (Toto již dnes nefér srovnání bylo s přímou protivolbou, tedy současnou řadou E.)

Tak to je to základní, čím jsem nadšen a o čem jsem neměl představu.