Našeho hrdinu zastihujeme ve chvíli, kdy si jednoho květnového dne roku 1974 jako každý jiný den hraje se svými kamarády v jedné z chomutovských mateřských školek. Netuší, že večer sehrají chomutovští hokejisté v nedalekém Litvínově na dlouhou dobu poslední prvoligový zápas.
Počátkem osmdesátých let, kdy má náš hrdina za sebou několik let povinné školní docházky, hlasuje ve škole v přírodě pro možnost, aby jeho třída navštívila zápas první národní hokejové ligy Šumavan Vimperk – VTŽ Chomutov. Zápas tehdy hostující tým prohrává 3:5, přesto se stává jeho velkým fanouškem.
Rodiče našeho hrdiny neměli vztah ke sportu, a tak do nevlídných útrob starého chomutovského zimáku chodí sám. S nosem přilepeným na otřískané plexisklo sní o tom, že Chomutov postoupí do nejvyšší soutěže. Místo toho se však za pár let stává přesný opak. Valcíři sestupují o další ligu níže.
Dnes je náš hrdina starší o více než 38 let od chvíle, kdy se v jeho městě hrála naposledy nejvyšší hokejová soutěž. Čekání skončilo. Za několik málo hodin se posadí do hlediště nového chomutovského stadionu a bude sledovat, jak se Pirátům povede extraligová premiéra.
Výsledek zápasu ale není rozhodující. Pro našeho hrdinu je nejdůležitější, že na hokej už nebude chodit sám. Když jako dítě nemohl na stadion chodit se svými rodiči, bude tam teď chodit jako rodič se svými dětmi.
Laco vole, kdybych neznal tebe a tvůj tiscíckrát popsanej vztah ke sportu – tělocviku, jež hrají především nesportovci, sport jemuž pod výstrojí dominují podvazkové pásy a růžové kalhůtky, tak si normálně myslim, že to je velice kvalitní autobiografický text.
To je ale tak nepravděpodobné, že to budu brát, že si někde vykopíroval text z dalšího dílu Batmana.
Palec nahoru a že fandim taky!!!
O kom to je? Že ne o Lacovi, to jsem zjistil hned po druhém odstavci (Laco objevil hokej vloni, stržen vlnou třináctiletých fanatických rádobyfanoušků a slovo stadion znal jen z motoristického časopisu). Tak kdo je ta tajemná postava z příspěvku? 🙂
Dávej bacha Vankelte, za chviku bude Laco shánět náhradní galusky na jeho nové kolo 😉
Tak, tak. Tomiku, počítám, že tak max. do dvou let tu budeme číst příspěvky typu: „Nejhezčí pohled na svět je ze sedla kola“, „Můj první výjezd na Grossglockner“ nebo obrazový příspěvek „Celá rodina fandí Tour de France“. 🙂
Je to Laco chlapci.
CYKLISTICKÝ SLABIKÁŘ
Tomíku, Vankelte, chlapci moji. Nejvyšší čas, abyste sesedli z kola, protáhli se a zhluboka nadechli. Pak si zkuste text přečíst znovu. Pokud i přesto budete mít problém s pochopením psaného textu, poproste někoho chytřejšího (nemusí to být zrovna běžec), aby vám obsah mých řádků vysvětlil (ano, i text, ve kterém nejsou slova jako přehazovačka, ventilek nebo zvonek, může dávat smysl).
Máte na to. Třeba Vankelt byl už docela blízko pointě, když správně naznačil, že hokej zajímá především pubertální mládež. Však i o tom je přeci můj článek. Vždyť v jakém věku náš hrdina začal chodit na zimák? A kvůli komu náš hrdina chodí na hokejový stadion dnes?
Nevadí kluci. Ještě pár horských časovek a snad se vám mozek prokrví.
TAKOVÉ TO CHOMUTOVSKÉ ŽVÝKÁNÍ
Laco, nerozčiluj se! Už pracuju na tom aby po extraligovém hokeji zase táhli přes Chomutov i Závod míru 😉
Tomíku, to beru! Ale pouze za podmínky, že pojede Olaf Ludwig!