Můj cíl. Ten čas, samozřejmě.
A je odstartováno! Alespoň to tedy říká Tomáš Hanák, kterého slyšíš z velké dálky. Ty však stále ještě stojíš na svém místě. Ve žlutém koridoru, kam se postavil každý, kdo se cítí dokončit desetikilometrový závod v čase okolo šedesáti minut. Většina závodníků si věří víc než ty, protože za tebou se řadí už jen lidé s berlemi a vozíčkáři.
Minutu poté, co Carl Lewis a Bára Špotáková odstartovali závod, se dav kolem tebe konečně pohne. Když procházíš startem, stopky ze závodu odkrojí již pátou minutu. Alespoň už víš, že příští rok se musíš postavit do koridoru k lepším běžcům. Nepotkáš tam sice tolik krásných mladých děvčat, se kterými stíháš při běhu konverzovat, ale o to více tam bude skutečných běžců.
Pár set metrů za startem se konečně pomalu rozbíháš. Přesto nemáš čas vnímat krásy Prahy. Tvůj pohled míří dolů. Hlavně nikomu nešlápnout na paty. Kličkuješ totiž mezi sunoucími se účastníky závodu, abys měl šanci udržet si tempo opravňující tě k naději, že výsledný čas bude začínat nulou. K předbíhacím manévrům zhusta využíváš tramvajové ostrůvky.
Místy bylo velmi těžké někoho předběhnout
Občerstvovací stanice na Václaváku. Žízeň nemáš. Deset kilometrů se dá přeci uběhnout bez kapky vody. Navíc půlhodiny před závodem začalo pršet, vody tedy padá z nebe dost. Jen tak pro novou zkušenost si ale přesto kelímek s vodou necháš podat. Nepolevuješ v tempu, a tak více než naliješ do sebe vyliješ na sebe.
Od ulice Na Příkopě, přes Celetnou až po Staromák lemují bariéry davy diváků. Zvláště cizinci mohutně povzbuzují, chtějí si s tebou plácnout a tvojí fotkou se bude doma chlubit spousta Japonců. Máš na levé paži svůj iPhone se zapnutou aplikací Runtastic, ale sluchátka sis kvůli vnímání atmosféry běhu v metropoli brát nechtěl. O svém tempu máš tak bohužel jen mlhavou představu.
Běžecká náplava (7.4 km)
Kolem sedmého kilometru na Vltavské náplavce si proto říkáš, že je nejvyšší čas přidat. Jenže vzápětí přichází první a poslední krize. Cesta po mokrých kočičích hlavách v dlouhém táhlém kopci ubírá dost sil. Na osmém kilometru ale začínáš konečně zrychlovat a poslední stovky metrů zbývající do cíle už doslova proletíš. Dobře víš, že svůj cíl splníš.
Závod dokončuje 6 573 klasifikovaných běžců, ty dobíháš jako 3 748. v čase 0:56:17.3. Cestou si předběhl stovky závodníků, při startu jich totiž před tebou bylo tak pět tisícovek (kdyby se tedy běželo ještě pár hodin, možná ses popral o bednu). Přesto v cíli přílišnou euforii necítíš. Na to byl závod moc krátký.
Tak snad to bude na jaře lepší. V cíli Pražského půlmaratonu.
Paráda, jsi borec.
PS: Ta druhá fotka z dálky vypadá trochu jako smuteční pochod na Olšanských hřbitovech :-).
Vankelte, díky za pochvalu, cením si ji.
Jsi fakt machr, Laco. Pěkné! 🙂
Zwettlerko, díky. Ale opravdu bych můj výkon nepřeceňoval. Uběhnout desítku lze s trochou štěstí i bez tréninku. Až dám alespoň ten půlmaraton, pak chvalte.
Uběhnout desítku…??? 😀 Laco, jako definitivní sportovní nula mám silné nutkání (zvláště teď) obdivovat každého, kdo uběhne víc než 500 metrů 😀 Ale Tvá skromnost Tě ctí!
Smekám. Běh není moje disciplína. Praktikuji ho jen když dobíhám MHD a to ještě krajně nerada. Takže přijmi moje poplácání po zádech.
Jinak děkuji za pokračování. Kdybys to vzdal, o mnoho bys nás ošidil. Zvláště oceňuji tu bleskovou rychlost, kdy sám sebe v běhu dokážeš vyfotit a navíc s elegantní pózou. 🙂 Ano,to nejlepší patří na konec.
Přesně Jeanne, také oceňuji fotovýkon. Tady se zúročují ty hodiny, strávené u Cimrmana v kurzu Jak vyfotit sám sebe, bez použití samospouště.
Děkuji za poplácání, Jeanne. Ano, kvůli té fotce jsem ten závod běžel. Prakticky většinu tréninku jsem trénoval právě tu dokonalou pózu. A vyplatilo se. Ostatní běžci tento důležitý prvek přípravy naprosto podcenili, o čemž svědčí, že na tisících fotkách, které organizátoři poskytli, jsem žádný další zdvižený palec nenašel.
A to dokonce ani na fotografii vítěze.
Laco, dobrý výkon, skromnost stranou. Kdyby ses na začátku nemusel brodit běžeckou přípravkou a šel hned do svého tempa, atakoval bys 50 min.
To určitě ano, ale zase by tak „krásně“ nepokecal na začátku závodu. Život je holt o prioritách.
TNT, Jeanne, máte pravdu. Největší zdržení bylo opravdu na startu. Nebylo snadné setřást ty holky, které se mě nechtěly pustit (podcenil jsem popularitu blogování).
Ale na druhém kilometru jsem se už musel přestat podepisovat.
Bejku, ode mě už si toho slyšel všemi možnými způsoby komunikace dost. Dost chvály i neporozumnění. Za výkon palec nahoru! Za nápad jsem pro tebe rád, že sis neukop palec!
Děkuji za druhý díl. Skvělý jako vždy!!! Kdybys začal o pár let dřív, mohl si podle mě dělat sporťáka na Nově místo Poulíčka. A kdo ví? Dneska mohl bejt Kolotoč pořád ještě v kurzu 😉