Napsat, že jsem dnes večer nebyl běhat, protože jsem šel na představení Divadla Járy Cimrmana, by sice mohlo být vtipné v kontextu mnohými z vás netrpělivě očekávaného druhého dílu seriálu Laco mezi běžci, ale s ohledem na nadčasovost tohoto geniálního blogu tak neučiním.
Láska k českému jazyku. Vlídná hravost. Hledání nečekaných souvislostí. Inteligentní humor. Smysl pro nadsázku a sebeironii. To není popis toho, co na těchto stránkách čtenáři hledají a nezřídka nacházejí, ale přesná charakteristika tvorby pánů Svěráka a Smoljaka.
České nebe není jejich nejlepší hrou, ale důstojným zakončením jedné divadelní epochy, kdy se autoři a diváci dokázali vzájemně inspirovat, tolerovat, naslouchat si a nikoliv si jen užívat a konzumovat. Tečku za celým příběhem pro mě dnes večer obstarali pánové Svěrák, Čepelka, Weigel, Penc, Rumlena, Reidinger a Kašpar.
První hra Divadla Járy Cimrmana je o narození, poslední hra symbolicky pojednává o umírání. V úvodním semináří hry Akt autoři seznamují diváky s osobou Járy Cimrmana, v závěru semináře hry České nebe se pak loučí následujícím textem:
Jak se na morální aspekt literární mystifikace díváme my cimrmanologové? My dobré úmysly falzifikátorů do jisté míry chápeme. A dovedeme dokonce i pochopit, že je taková práce těšila. Ale vymýšlet si události, které se nikdy nestaly, a postavy, které nikdy nežily, a po léta mystifikovat celý národ, to se nám opravdu, ale opravdu příčí.
Může být lepší důkaz geniality?
České nebe je fajn, ale mezi mé nejoblíbenější nepatří. Viděla jsem naživo Blaník, Záskok a Švestku a byl to zážitek. Je fajn, Laco, že jsi šel a určitě sis to pěkně vychutnal 🙂
KAM SE HRABE BITTNER!
Zwettlerko, naživo jsem viděl snad desítku her. Dvakrát se mi stalo, že jsem šel na hru ještě před tím, než jsem si ji poslechl. Poprvé s Afrikou a nyní s Českým nebem. Záměrně jsem si ty hry šetřil. Chtěl jsem zažít ten moment překvapení.
Ale není to dobrý nápad. Zpětně si uvědomuji, že nejlépe jsem si naživo vychutnal hry, které jsem znal zpaměti. Na druhou stranu je fajn mít v záloze hru, kterou jsem ještě neslyšel. Zatímco ostatní fanoušci DJC už všechno znají (a nové hry se už nedočkají), já se ještě mohu těšit na to, až objevím Záskok.
České nebe nade mnou a absurdistán pod nohama….
Hele Laco, jsem zvědav, jistě hru musím vidět. Neznám jedinou větu. Budu se každopádně řídit až pravidlem, které máš napsané v komentáři. Děkuji za skvělej text a připomenutí velikána našeho národa. Dnes by se nejspíš v davu naší přebujelé inteligence ztratil.