Vyzkoušeno na vlastní kůži
Náš fotbalový klub FC DeBakl je poměrně čerstvým členem Chomutovské sportovní unie, která je regionálním pracovištěm ČSTV. Abychom dostali příspěvek na provoz, musíme být jednou ročně přítomni na výroční schůzi. Jako zakladatel, kapitán a bývalý nejlepší střelec týmu jsem si tak před pár dny na vlastní kůží mohl vyzkoušet, jak chutnaly nudné komunistické schůze v zasedací místnosti bývalého OV KSČ.
Jediným zpestřením více než hodinového sezení byly chvíle, kdy si řečníci předávali slovo a já si tak mohl alespoň na okamžik užívat iluzi, že sleduji úvodní seminář Divadla Járy Cimrmana. Po větě „Majetkem unie je mimo jiné i osobní vůz, jehož stav je dobrý vzhledem k jeho stáří“ jsem však marně čekal na dodatek o „malé závadě na chladícím zařízení“. Odměnou řečníkům navíc nebyl smích, ale jen zívání.
A to za komunistů nebyly ani mobily, které dnes svým vyzváněním fungují jako náladu oživující kulturní vložky.
Tak proč sis nevzal Mp3 přehrávač? :)) Poslouchat nějakou dobrou muziku místo nudného monologu přednášejícího, to by bylo krapet lepší, ne?
to VojtaKomunisti ten sál vymysleli dobře. Vzít si sluchátka bych si tam netroufl, nešlo si číst ani noviny. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo naťukat do PDA tento článek.
Soucítím s tebouLaco, můžu tě ujistit že takovéto schůze nemáte jen v Chomutově. Občas se za náš sportovní klub účastním schůzí Pražské Tělovýchovné Unie a je to úplně to samý. Akorát teda dostáváme zadarmo bagetu a pití 🙂
to AustinBageta nebyla, jen malá láhev minerálky.
nejen v Chomutove, nejen v Praze, ale ja myslim, ze vsude.
LÁGR DUŠELaco, nebyli řadoví a neřadoví komunisté. Byli jen komunisté. A my, ostatní. Komunisté nám nasadili na krkavice obrezlé srpy a nad temena zavěsili kladiva. „A teď můžeš konečně svobodně vydechnout,“ šeptali nám své lživé songy… Zvrhlý řád… neřád. A tak schůze, ty lágry duše, kde jeden druhému vlévali do žil naděje světlých zítřků, jim dodávaly kolektivní kuráže, že to na ně nepraskne. Prasklo to. A tak… ať jsou dnes schůze jakékoliv… jedno je jisté, každý se může dnes svobodně postavit a na každé komunistické schůzi zařvat – „Běžte už konečně do prdele…“ Tehdy to šlo také. Ovšem jenom jednou a do té zadnice jsi šel ty, a navždy… Tak tedy… „Běžte už konečně do pr…“ 😉
souhlasím s GTI…ještě, že už za DeBakl nekopu :-)..ale je škoda, že už nekopu za nic 🙁
Raději bych si totiž jednou za rok vyslechl trochu historie, než nehrát fotbal úplně 🙁 Čili…. Laco, závidím Ti to.
to GTIAno, vím. Ne náhodou jsem to napsal v čase „Vítězného února“. Seděl jsem teď přikován před ČT1 a sledoval televizní film o akci Kámen, jednom z nejrafinovanějších podniků StB. Falešná hranice s americkými důstojníky v době, kdy syn otce nenáviděl a bratr bratru škodil.
to TomikJednou, Tomíku, jednou ještě znovu oblíknem společnej dres. A já doufám, že i ten pažit, kde nás rozprášej, bude krásně zelenej. Ale do tý doby se musíme snažit, abysme jenom nezahřejvali lavičku náhradníků a byla radost se na tu naší hru dívat.
to Laco…jestli to bude jenom jednou…tak si to budu raděj šetřit 🙂 Naposledy, když jsme oblékli společný dres, jsem měl o 15 kg míň….no néééévadí. Jojo…Stejně vidím ten úžas ve tváři diváků…světla neonů budou dokreslovat ten jedinečný výkon. Hvězdy jako Hašek, Baroš a jiní budou škemrat o podpisy 😀