Víš, kámo, nikdy jsem nečetl, že by se nějaký sportovec ostře vymezil proti Pražskému jaru nebo Mezinárodní konferenci o Esperantu. Proč taky. Nemá důvod. Trénuje a připravuje se, aby dosáhl svého snu a mohl se zúčastnit olympijských her.

Není divu. Olympiáda je nejsledovanější světová událost. Pozitivní emoce vzbuzující akce. Tisíce sportovců stovek národností se shodlo na společných pravidlech. Chovají k sobě vzájemnou úctu a na konci soupeření si podají ruce.

Hele, brácho, ale tohle nedá spát řadě intelektuálů. Lidé, kteří nikdy nebyli v tělocvičně a kliky dělají jen pomoci tlačítka na počítačové myši, se začnou ostře vymezovat proti něčemu, čemu ani zbla nerozumí. A dokonce se tím veřejně chlubí.

Jde jim to dobře. Ostatně, trénovali na to celý život. Poctivě se připravovali. A jednou se snad dočkají vlastní olympijské disciplíny. Osobně bych ale u předávání medailí za zapšklost a povýšenost být nechtěl.