Mnoho komentátorů se ve svých povolebních analýzách zmiňuje o podvědomém strachu Čechů z cizáků. Jen den po volbách jsem měl možnost porovnat tyto názory s realitou. Poslední lednovou neděli totiž měla naše fotbalová přípravka odehrát turnaj v bývalém Karl-Marx-Stadtu.

Směr Chemnitz jsme vyrazili za ranního rozbřesku kolem půl osmé. Tedy celých dvacet minut po plánovém odjezdu, neboť jsme marně čekali na tlumočníka výpravy. Kolona sedmi aut s českými značkami odjíždějící ze Sudet časně ráno den po volbách nevzbudila u německého obyvatelstva větší rozruch, a tak jsme do tělocvičny jedné saské Diesterwegschule dorazili bez problémů.

O tom, že jsme i přes výrazné zdržení na startu dojeli včas rozhodl především dobře nastavený cíl v navigaci německého vozu české výroby vedoucího mužstva, kterého musím pochválit také za předem vyplněný Spielerlist. Na nějaké vyplňování soupisky na místě totiž už nebyl čas a tak všichni ocenili, že vedoucím mužstva je někdo tak spolehlivý jako já.

Absence tlumočníka nakonec nikomu nevadila. Turnaj jsme odehráli bez problémů aniž bych například já porozuměl jedinému slovu asi z minutového výkladu rozhodčího, který mi po jednom ze zápasů vysvětloval, k čemu slouží prostor mezi plnou čárou pokutového území a přerušovanou čárou nacházející se asi dva metry za pokutovým územím.

Podobně jako já se pak musel cítit jiný německý sudí, k němuž se v průběhu zápasu po neuznaném gólu rozběhl jeden z našich devítiletých svěřenců, aby mu začal česky vysvětloval, že pokud si brankář soupeře položí míč na zem, stává se automaticky hráčem v poli, lze mu tak útočníkem míč čistě odebrat a proč by tedy takto vstřelený gól neměl platit.

Přestože výše uvedená nedorozumění nezpůsobila žádné mezinárodní konflikty, dospělí členové české výpravy se stejně neubránili jistým obavám. Při závěrečné řeči organizátora turnaje, jehož silný hlas byl dle svědků slyšet až v šatně, si nejen fandové válečných filmů vzpomněli na nechvalně známé postavy z historie 20. století.

A zatímco německé mančafty se po turnaji fotily ve fotbalových brankách, návrh postavit české mužstvo ke zdi se rodičům mířících na své děti fotoaparáty pranic nelíbil. Po této zkušenosti se pak nikdo nemohl divit, že se nám nabídka německých organizátorů na samostatné sprchy zdála velmi podezřelá.

Je tak pochopitelné, že v Čechách Karel nevyhrál. Dnešní kluci z přípravky budou ale za deset let volit jinak.