Můžeš mít skvělé nápady na videa s nečekanou pointou. Můžeš mít výbornou kameru s datovým tokem 72 Mb/s ve standardu All-Intra. Můžeš si pořídit výtečný světelný objektiv se čtrnácti čočkami. Ale stále nenatočíš nic jiného, než jen přízemní videa.

Když si loni poprvé viděl tohle video, spadla ti brada. Hned jsi věděl, že je tu něco, co i tvým divákům může nabídnout zcela nový úhel pohledu. Něco, díky čemu se budeš moci dostat k záběrům, které dříve nebylo prakticky možné natočit.

Vertical Images. Kluci, kteří na zelené louce za pouhý jeden rok vybudovali firmu, která je tuzemskou špičkou v leteckých záběrech. Před časem jsi s nimi strávil nějaký čas. Fajn lidi. Bylo jasné, že svého vlastního coptera si necháš sestavit od nich.

V sobotu jsi si pro svůj stroj přijel. Zatímco auto ti prodejce předá za dvacet minut, přebírání vrtulníku v letu zabere hodiny. Není to úplná hračka, i když to celé jako hračka vypadá. Věříš, že tě to posune nejen dál, ale hlavně o dost výš.

Jsi sporťák. To tady všichni víme. Točíš videa. To tady všichni víme taky. A proto asi nikoho nepřekvapí, že nejraději točíš sportovní videa. Jasně, sport je na světě jen jeden, všechno ostatní je tělovýchova. Takže to uzavřeme tím, že točíš sportovně-tělovýchovná videa.

Ale že tvoje nejlepší video bude z plavání, to by tu nenapadlo nikoho z nás.

Jsou kluci, kteří na sobě od pěti let makají. Nevynechají jediný trénink, na každém z nich dřou do úmoru. Před spaním si čtou fotbalové ročenky, občas v televizi zhlédnou zápas Barcelony, Realu Madrid nebo Slavie Praha. V noci pak sní o Lize mistrů.

V nejlepší klubové soutěži světa ale netouží hrát pro falešnou slávu, pro pár špinavých zlaťáků. Třeba jen chtějí vidět svůj gól z pohledu kamery umístěné uvnitř fotbalové branky. No řekni, můžeš se jim divit? Viděl jsi snad ve sportu někdy něco efektnějšího?

Hráč se napřáhne a z voleje vystřelí nechytatelnou pumelici. Kamera nabídne pohled na záda po střele marně se natahujícího gólmana. Míč končí v brance, o tvrdosti střely je divák informován záchvěvem kamery po nárazu míče do brankové konstrukce.

A teď si představ, že existuje člověk, který takové video natočí už klukům ze starší přípravky. Ten nadšený a šikovný videotvůrce si však bohužel neuvědomuje, že těm malým fotbalistům tím může ukončit jejich sen o Lize mistrů.

Nalejme si čistého vína, kámo. Ta videa z posledních týdnů tady u tebe na blogu… Ehm, jak to jen napsat… Tak jako jo, dobrý… Na vánoční besídku střední školy… Do víkendový přílohy místních novin… Na kostku o přestávce hokejovýho zápasu…

Máš na víc, bejku. Vždycky jsem ti to říkal. Jen jsi neměl ty správný vzory. Zapomeň konečně na Hřebejka nebo Vejdělka, woe. Přemýšlej o Svěrákovi, vzpomeň si na starší tvorbu Menzla. Jenže brácho, přiznej si to, na celovečerák nemáš dostatečné množství… celuloidu.

Tvá síla je jinde. Máš talent na rychlý střihy. Umíš vystihnout atmosféru. Tak se mrkni na video, který jsem pro tebe objevil. Vím, že jednou uděláš ještě lepší než je to od Diora. A když ne, znáš snad lepší způsob, jak se dostat do přírody a nechat krásné ženy obdivovat tvůj velký… objektiv?

http://www.youtube.com/watch?v=IIc4st4jPf8

Také letos uplyne 10 let od chvíle, kdy byl založen tento blog. To je ve světě internetu strašně dlouhá doba. Víte, milé děti, že to tenkrát ještě neexistoval Facebook? To se lidé ještě setkávali tváří v tvář, povídali si a u toho se, považte, třeba i dotýkali!

Studený zimák v neděli ráno, zkřehlé ruce utahují tkaničky na bruslích, čerstvě vyžehlený led odráží světlo z ostrých halogenových lamp. Místo mezi mantinely se postupně plní lidmi, kteří půl hodiny jezdí jedním směrem, aby druhých třicet minut jezdili zas opačně.

Veřejné bruslení má své kouzlo. Nejde zde o sportovní výkony. Nejde o čas nebo o počty přešlápnutí. Jde o radost ze setkání lidí, kteří si při kroužení povídají, drží se za ruce a hlavně moc dobře vědí, že skončit u ledu může být velká zábava.

Začal jsi na tom makat už v létě. Jasně, letní přípravu není radno podcenit. To tu víme všichni. Jedno zda běháš v lese, sedláš bicykl, nebo komentuješ fotky z crossfitu. Ty články o běhání mezi kapkami deště svědčí o tom, že jsi nic neponechal náhodě.

Nikdy jsi toho nenabruslil tolik, co letošní zimu. Připravoval ses na ten den. Pod záminkou, že chceš točit první krůčky na bruslích nejmladšího, jsi piloval techniku. Jízda na ledě v podřepu s kamerou v ruce. Důstojnost jsi zamkl v šatně zimního stadionu.

V sobotu večer se posouvaly hranice. Ani po dvou letech vysedávání u ESPN bys neviděl záběry, které jsi vytvořil. Na ledě dvě pětky ostrých mužů v plné zbroji a ty mezi nimi kličkuješ ve šponovkách. Už chápeš adrenalin válečných zpravodajů v první linii.

Přitom stačí tak málo. Nejít na věc rozumem, ale srdcem.