Milý Ježíšku,

mám moc rád fotbal, ty to dobře víš (tímto ti děkuju za slávistickou mičudu, cos mi přinesl minulé Vánoce). Omlouvám se, že letos píšu tak brzo, ale myslím, že je nejvyšší čas. Pro českou fotbalovou reprezentaci.

Byl jsem v létě s taťkou v Polsku na Mistrovství Evropy a moc se mi líbilo, jak naši dali Řecku dva góly hned na začátku zápasu. Doma jsem se pak o pár dní později znovu radoval, když jsme porazili Polsko 1:0.

To jsem ale ještě nevěděl, že je to gól na dlouhou dobu poslední. Proti mužstvu, jak v něm hraje Ronaldo, jsme gól nedali, stejně tak jsem neměl důvod k radosti v zápasech s Ukrajinou nebo minulou sobotu v zápase s Dánskem.

Těšil jsem se proto na přátelák s Finskem, na který jsme do Teplic jeli s kamarády z fotbalu. Hodní pánové na svazu totiž rozhodli, že my malí fotbalisté tam máme vstup zdarma. Sedělo nás v jednom sektoru hodně moc malých kluků a všichni jsme fandili.

Křičeli jsme Kdo neskáče není Čech, My chceme gól nebo Češi do toho. Ale fotbalisti na hřišti nás asi neslyšeli, protože vůbec neběhali. Ve druhém poločase to bylo lepší (přidali jsme ještě pokřik Vyrovnat), ale ze všeho nejvíc jsem si chtěl zakřičet Góóól!

Ale znovu jsem se nedočkal. Tak jsem tě chtěl Ježíšku poprosit, jestli bys mohl letos přinést jeden dárek dříve než na Vánoce. Prosím, daruj naši fotbalové reprezentaci střelce. Ani to nemusí být Slávista. Potřebujem prostě někoho, kdo dá konečně gól.

Děkuju, Tvůj Adámek

P.S. O ten titul pro Slávii si napíšu příští rok, dvě těžko splnitelná přání by byla asi moc.