Pravidla znáš. Nejdříve film běží v oficiální distribuci a teprve pak je slušnost si ho stáhnout. Nemáš sice zatím hvězdu na chodníku v Hollywoodu, ale v branži se už pohybuješ. Pravidla tak ctíš. Tvůj zatím asi nejlepší biják má oficiální premiéru za sebou, zatím mohl být uváděn v jediném kině na světě, ale od dnešního dne má práva na veřejnou produkci i tento blog.

Pozornému divákovi neujde, že v tomto filmu se ti dostalo více prostoru i před kamerou. Prý už na Tebe žarlí i Leoš Mareš. A to ještě neví, že moderování soutěže Přípravky hledají Superstar, kdy kluci za pozdní příchody na trénink či do jídelny museli před kamerou zpívat, je z Tvé strany improvizace. Přeci jen jsi především režisér, kameraman a samozřejmě střihoun!

A co také umíš skvěle, je radit.

Mám novou zábavu. Tedy, není to pro mě úplně nová zábava, provozuji to již delší dobu, ale teď jsem to posunul na vyšší úroveň. Je to mnohem větší vzrušení než předtím. I proto tomu v současné době věnuji tolik času. Hlavně v noci.

Rozhodl jsem se, že bych se v tomto směru měl více otevřít. Více rozkročit. Mám už jisté zkušenosti, znám své přednosti, vím o svých kvalitách. Mám spoustu nápadů, které výsledek mé práce dokáží zpestřit a odlišit od ostatních.

Znám svou cenu. Mé služby proto nebudou pro každého. Již brzy se čtenáři tohoto blogu ve světové premiéře dočkají odkazu na můj zbrusu nový web, kde odhalím všechny své praktiky, kterými mohu lidem přinášet radost do jejich životů.

Zatím mi můžete zavolat do klubu.

Již asi pět let nesleduješ televizní zpravodajství. Téměř dva roky nečteš denní tisk (vyjma Hospodářských novin). Před měsícem jsi přeladil z Radiožurnálu na Radio 1. Zcela náhodou jsi ale cestou autem v pátek ráno tuzemskou veřejnoprávní stanici poslouchal a nestačil ses divit.

V jejím vysílání byla v krátkém časovém úseku několikrát zopakována informace, že kdesi na Brněnsku byla ve sklepě nalezena těla tří zavražděných dětí. Jednalo se o sourozence, jejich matka se k vraždě přiznala a jako důvod uvedla neutěšenou finanční a rodinou situaci.

Rozumíš tomu, byla-li by tato zpráva propírána v bulváru, jako potrava pro čtenáře, kteří se v životě nedostali než k černé kronice. Český rozhlas se ale jako veřejnoprávní médium na svých stránkách hlásí k přispívání k ochraně a rozvoji základních hodnot demokratické společnosti.

To snad už raději bys poslouchal hlášení žňových hlídek a reportáže o hrdinných kombajnerech.

Je to již čtvrt roku, co ses zamiloval. Byla to láska na první pohled. Jak jen jí to na fotkách slušelo. A ty slibované vlastnosti! To je ona. Konečně. Nemohl ses dočkat, až se setkáte naživo. Až ji budeš držet v ruce. Jen málo jsi ale tušil, jak moc se budeš muset obrnit trpělivostí.

Čekání sis zkrátil tím, že ses tady s námi o to těšení podělil. To bylo před dvěma měsíci, v polovině května. Tehdy jsi ještě žil v naivní představě, že se shledáte již brzy. Její příjezd do Čech byl přeci ohlášen na konec aktuálního měsíce.

Jenže co čtrnáct dní se termín stále oddaloval. Není divu. Taková si zaslouží, abys na ní čekal. Celou tu dobu jsi byl v kontaktu s člověkem, který má s takovými jako je ona velké zkušenosti. Ostatně není divu, zabývá se tím řadu let. Patří mezi nejlepší v oboru. Jako ty. Jako ona.

Dnes konečně dorazila. Ve skutečnosti je ještě krásnější než na fotkách. Je přímo nádherná. Máš ji jako jeden z prvních v této zemi. Velké díky posíláš panu Jelínkovi z obchodu Digikamery.cz. Je to skvělý obchodník. Dokázal něco, o čem se může velkým obchodním domům jen zdát.

Palec nahoru do Brna.

Zjistil jsem, že se v kuchyni cosi porouchalo a přerušil se přísun jednohubek z mého twitterového účtu, které jsou automaticky servírovány v pravém sloupci jako Lacovy krátké postřehy (hned pod nejnovějšími komentáři). Nemám chuť obléknout si montérky a jít to opravit, a protože navíc stejně není připraveno žádné nedělní menu, neboť ani ostatní kuchaři nevaří, podávají se dnes pouze jednohubky.

Copak v této zemi nemůže být alespoň chvíli klid na práci? #demise

— Ladislav Bittner (@Laco_Bittner) June 16, 2013

Po nepříjemné životní zkušenosti jsem si šel zaběhat, abych se v životě posunul dál. Posunul jsem se z 5 km na 7 km.

— Ladislav Bittner (@Laco_Bittner) June 19, 2013

Do 2. penzijního pilíře nevstoupím. Raději začnu oslovovat své tři děti novými jmény: Pilíř II., Pilíř IV. a Pilíř V.

— Ladislav Bittner (@Laco_Bittner) June 26, 2013

Včera jsem po delší době přeladil z Radiožurnálu na Radio 1. Tentokrát už asi definitivně. #zeman #politika #kecyvkleci

— Ladislav Bittner (@Laco_Bittner) June 27, 2013

Při pohledu na logo ME 2016 ve fotbale si nejsem jist, zda se bude hrát v Turecku nebo v Sovětském svazu. pic.twitter.com/e4PBGh50Bs

— Ladislav Bittner (@Laco_Bittner) June 29, 2013

Hele, Milane, pocem, seš tam ještě? Ty vole, já byl teď pár dní mimo, ale dnes ráno sem si votevřel ten internet, jo, až dnes ráno, večer já nemůžu, večer já dřu, a to jsem si řek, že kdybych to čet večer, tak se z toho poseru.

V novinách píšou, že by jeden žasnul. Nejdřív jsem si teda myslel, že je to nějakej seznam lidí vodsouzenejch za korupci, ale pak se ukázalo, že to byl jenom seznam bafuňářů zvolenejch na víkendový valný hromadě do funkcí na ČMFS.

Hele, draku, ty mediální mrdky se můžou posrat z toho, že vole jako Berbr tamhlecto nebo Berbr tamhlento. To je celý jenom vo rejpání. Ale tohle všechno není důležitý, protože pak jsou jiný věci, který jsou důležitý a to je podstatný.

Já byl vole nedávno bafuňářem v jednom okrese na severu. Já už ani nevim, jak se ta prdel jmenuje a jestli je vůbec na mapě, ale z evropskejch dotací novej stadion, mutanti neplatí vstupný a jenom rozsvícení světel prej stojí sedmdesát kapříků na zápas.

Na to vole jako munice je. Ale co myslíš ta jejich mládež? Trénujou to hlavně fotříci vod těch malejch kluků, protože na pořádný trenéři nejsou prachy. Že musí mít každej z těch špuntů vlastní merunu na trénink je jasný, ale voni si musí brát vlastní míče i na mistráky!

A nebo vole rozhodčí. Teď mi volali kucí z kraje, že o víkendu proběhlo v Mostě nějaký finále krajskýho přeboru mladších přípravek nebo co to je. Hele a prej ještě jako v pátek pořadatelům přislíbilo účast pět rozhodčích a druhej den tři z nich nepřijeli a nebrali telefony.

Takže nakonec se velká část zápasů sehrála bez rozhodčích a vono to jako šlo! Ty vole, Milane, voni se prej ty mače dokonce i líbily! Z toho by jeden blil, tohle jestli se rozkřikne, tak pak jako Berbr a jeho partička můžou jít do vole prdele.

A to by byl fotbal teprve v krizi, jestli mi jako rozumíš.

Nestává se to často. Vlastně se to děje jen velmi zřídka. A možná k tomu nedošlo nikdy. Představ si prvotřídní restauraci, kde kuchyni vládne kuchař, kvůli jehož výtvorům hosté do podniku chodí. A přitom mnoho z návštěvníků pomlaskávajících si nad produkty kuchaře by samo dokázalo uvařit ještě mnohem chutnější pokrm.

A přesně to se děje ve Tvé restauraci. Byla by škoda nevyužít potenciál návštěvníků. Byla by škoda nedat prostor realizaci jejich nápadů ve Tvém zavedeném podniku. Rád si sundáš kuchařskou čepici, zasedneš mezi hosty a zhruba měsíc si necháš servírovat na stůl lahůdky vytvořené těmi nejschopnějšími návštěvníky Tvého… blogu.

Tímto tedy oznamuješ svým hostům, že se mohou hlásit o službu v kuchyni.

Víš, kámo, jako single jsem se kdysi naučil zvedat půlitr levou rukou, abych neměl pravačku zbytečně moc silnou. V té době jsem totiž věřil tomu, že holkám na baru je dobrý vyprávět kvalitní obsah. Teprve později jsem zjistil, že mnohem účinnější je do nich ten kvalitní obsah lejt.

Měl jsem to tenkrát těžký. Když už náhodou sex byl, bylo to jako běh na sto metrů. Ne teda, že bych byl tak rychlej a do cíle dorazil už za devět sekund (jestli mi jako rozumíš), tak špatně jsem na tom zase nebyl, ale prostě u toho sexu kromě mě bylo ještě sedm černochů a jedna pistole.

Hele, brácho, dneska už je všechno jinak. Mám ženu, se kterou se máme moc rádi. Myslíme na sebe a jsme k sobě velmi milí a vstřícní. Když se například spolu díváme na romantický film a na mě to přijde, tak se zvednu od televize a zeptám se: „Jdu se vysrat, nemám ti něco přinést?“

Ohleduplný jsem k manželce i večer v posteli. Když na moji větu „Co kdybysme si zašukali?“ zareaguje hláškou o bolení hlavy, tak ji jen požádám ať mě neruší, že právě telefonuju. Ale žena nemusí žárlit. I po téměř třiceti letech aktivního sexu jediná osoba, se kterou spím pravidelně, je… mé druhé já.

Jen už neřeším, kterou rukou zvedat ten půlitr.

P.S. Právě volala manželka, že prej koupila k večeři nějaký roštěnky. To jsem teda zvědavej, kolik jich nakonec přijde.

Vždycky ti bylo líto, že sis postavil hospodu přímo na informační dálnici, ale nechodili ti sem lidi. Ano, více než sto hostů denně je hezké číslo a řada jiných provozních by s tebou hned měnila adresu, ale na kus řeči se tu s tebou zastaví jen pár štamgastů.

Když jsi loni začal chodit na Piráty, objevil jsi jejich diskusní fórum. Neskutečně to tam žilo. Doufal jsi v hrabalovský hostinec, kde u jednoho stolu diskutují lidé různých ras, národností a vzdělání, kteří spolu vycházejí v míru, neboť uctívají společného pirátského boha.

Hned od začátku jsi byl jiný. Místo anonymních avatarů jsi vystupoval pod svým jménem a svojí fotografií. I Tvůj styl byl jiný. Zatímco ty bys ho definoval jako „jemně intelektuálsky povýšený“, většina účastníků fóra se shodla na označení „sebestředný blbec“.

Ale fungovalo to. Do té doby, než ses začal angažovat mezi fanoušky. Významně jsi se podílel na dvou zásadních akcích, které výraznou měrou přispěly k záchraně Pirátů v extralize. Nestál jsi o poděkování tvrdého jádra diskutérů, ale jejich reakce tě přesto udivila.

Nemohli ti odpustit, že do role „šéfa a organizátora“ se pasuje někdo, kdo „ještě loni chodil jenom na fotbal“, zatímco oni už fandí desítky let! Nemohli pochopit, že někdo dokáže udělat něco sám od sebe a to jenom proto, že chce pomoci dobré věci.

Ti chytří mezi diskutéry ale časem porozuměli Tvým komentářům, poznali značnou dávku nadsázky v nich a naučili se je číst. S takovými byla radost diskutovat, tím spíše, že mezi nimi, jak se později ukázalo, byla řada fanoušků Járy Cimrmana.

Jednoho večera, kdy na fóru chyběla primitivnější část diskusní obce, byla zapředena debata na jazykovou korektnost příspěvků, do které jsi přispěl následujícím komentářem:

Selime, jazyková úroveň většiny zdejších komentátorů vůbec není špatná. Na sportovní fórum dokonce výborná. Nikdy jsem tu ale nikomu překlepy nebo pravopisné chyby neměl za zlé, ač to o úrovni člověka vypovídá.

Ostatně, shoda podmětu s přísudkem, to se ještě dá naučit. Horší je to s obsahem některých příspěvků. To už se naučit nedá. Těžko chtít smysluplný obsah příspěvků od někoho, kdo není schopen dát smysluplný obsah ani svému životu.

Druhý den tyto dva odstavce posloužily k tomu, aby se část diskutujících definitivně odkopala a Tebe přesvědčila, že dále nemá smysl diskutovat s lidmi, pro které je vlastní omezenost předností a hulvátství normou.

Ale i tak to občas byla zábava.