Sobotní ráno. V posilovně místního fotbalového stadionu se schází šestnáct borců z fotbalové přípravky. Čeká vás kruhový kondiční trénink. Ve dvojicích se kluci střídají na osmi stanovištích. Více než hodinu předvádíš jak správně cvičit břišáky, jak přitahovat koleno k rameni při kliku, nebo jak správně posílit nohy při výskoku na zvýšenou podložku.

Sobotní dopoledne. Z fotbalového stadionu se přesouváte do pár desítek metrů vzdáleného aquasvěta. Žádné tobogány, žádné dovádění v protiproudu, žádné vířivky. Jen tvrdá dřina v plaveckých dráhách. Pár bazénů na rozplavání, pak plavecké závody štafet, na závěr lovení puků v hloubce. U všeho asistuješ, nikdy předtím jsi dvacet minut v kuse nešlapal vodu.

Sobotní odpoledne. Po obědě a krátké siestě vyrážíte na běžky. V započatém sobotním tréninku pokračuješ už jen ty a tvůj syn. Je krásně, stopa vyrolbovaná, před vámi dlouhá táhlá rovinka z Horní Halže směrem na Klínovec. Po návratu domů stále nemáš dost. Zatímco hory se topí pod záplavou sněhu, ve městě je sucho a teplo. Dostáváš nápad.

Sobotní podvečer. Jdeš si ještě zaběhat. Půl roku si na nohou neměl běžecké boty. Těšil ses celou zimu, až si je nasadíš. Konečně ses dočkal. Do uší dáváš muziku a vybíháš na trať. Město se noří do soumraku, teplota prudce klesá, ale ty si celou dobu držíš solidní tempo. Bez problémů uběhneš více než sedm kilometrů, nová deska Umakartu ani nestačí dohrát.

Sportovní sobota nekončí. Přemýšlíš, co budeš dělat večer. Už to máš. Domlouváš se s manželkou. Souhlasí. Před spaním si ještě můžeš se synem na playstationu zahrát hokej.

Pozorní čtenáři (já vím, jiní tento blog nenavštěvují) již vědí, že sis nedávno pořídil běžky. Zatím si ale jezdil jen s dětmi. Pár výletů na Lesnou. Takové to domácí klouzání. Pak si přijal nabídku na zhruba čtyřhodinovou projížďku s člověkem, který na běžkách už snad objel zeměkouli.

Graf nadmořské výšky

Parkoviště pod Klínovcem jsou plná. Pražáci mají jarní prázdniny. Dlouhý had lyžařů vinoucí se před sedačkovou lanovkou tě nechává klidným. Kousek pod Nástupem zabočíš a po chvíli zastavuješ před chatou. Krátké přivítání a už vyrážíš na trať.

Start je ve výšce 963 m.n.m. Trasa vede po silnici směrem na Horní Halži, pokračuje k rozcestí Pod Meluzínou, kde od kóty 1040 m.n.m. následuje několikakilometrové klesání. Nejnižší bod cesty (848 m.n.m.) se nachází mezi sedmým a osmým kilometrem.

Laco u Pařezovky

Čerstvě vyrolbovaná bílá stopa uprostřed lesů. Ticho, klid. Nikde nikdo. Další dlouhé kilometry ukazatel nadmořské výšky jen stoupá. O více než 300 m za deset kilometrů. Ve výšce 1152 m.n.m. stojíš u červené sjezdovky.

Při pohledu na Pařezovku zaplněnou lidmi z permanentní fronty u lanovky jsi rád, že na nohou máš běžky. Vracíš se. Také tebe čeká sjezd. Sbalen ve vajíčku svištíš z kopce pevně usazený v bílých kolejích. Neřešíš muldy, nevyhýbáš se ledovým plotnám. Prostě jen jedeš.

Máš v nohou více než dvacet kilometrů a jsi v naprosté pohodě. Čeká tě už jen pár kilometrů pozvolného klesání a nic nenasvědčuje tomu, že by měla přijít krize. Jenže lyže najednou nejedou. I z kopce si musíš neustále pomáhat hůlkami. Baterky se ti vybily stejně náhle, jako iPhonu monitorujícímu najetou trasu.

Trasa první běžecké túry

Byla klika, že tvůj dnešní průvodce si nepostavil chatu byť jen o metr dál. To bys už nedal.

Vojto, díky!

Nedělní odpoledne. Něco po čtvrté, na hory padá soumrak. Nejvyšší čas vrátit se s dětmi k autu. Mlha, mínus deset. Dvě hodiny na běžkách stačily. Balíš věci, startuješ auto a hledáš výjezd z prázdného parkoviště. Z bílé tmy se náhle vynořuje chlapík, který výjezd nenašel a s Fabií skončil v závěji.

Prosbu o pomoc samozřejmě neodmítáš. Vlastními silami auto bohužel ze sněhu nevytlačíte. Chlapík z Fabie jde do kufru pro lano, ty pro vlečné oko. Cestou přemýšlíš, kam se vlastně to oko musí našroubovat. Než to stačíš zjistit, přichází řidič z posledního auta, které na parkovišti ještě zůstalo. Pětkový bavorák v kombíku má tažný.

Přesto řidič Fabie velmi oceňuje tvoji snahu pomoci.

Vymrzlý a unavený se vracíš domů. Horká koupel a teplá večeře. Čerstvě upečené tvarohové buchty a káva. Pohodu naruší telefonát. Tvá kamarádka potřebuje pomoci. Volá z volebního štábu prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga. Potřebují někoho, kdo by z Chomutova okamžitě odvezl tři metráky volebních materiálů do Liberce.

Prosbu o pomoc samozřejmě neodmítáš. Je sedm večer. Počítáš, že když z Chomutova vyrazíš v osm, někdy mezi druhou a třetí v noci jsi zpátky. Cestu přes Děčín zamítáš, v zimním počasí je silnice na Nový Bor horší než obvykle, pojedeš tedy přes Prahu a Mladou Boleslav. Než se ale stačíš obléknout je akce odvolána, našlo se jiné řešení.

Přesto kamarádka velmi oceňuje tvoji snahu pomoci.

Někdy prostě stačí jen projevit dobrou vůli.

Před sedmi lety jsem kvůli dětem začal jezdit na sjezdovkách. Před čtyřmi lety jsem se kvůli dětem stal fotbalovým trenérem. Před třemi lety jsem kvůli dětem začal jezdit na in-line bruslích. Před dvěma lety jsem kvůli dětem začal bruslit na ledě. Loni jsem kvůli dětem začal běhat. A letos jsem byl kvůli dětem poprvé na běžkách.

Naštěstí mám sportovní geny po dětech.

Lesná, 13.01.2013

V příštích dnech si lidé všimnou krvavé skvrny v mém oku. Příběh, jak jsem ke šrámu přišel je dlouhý, proto si dovolím každého odkázat na předmětný článek. Věřím, že poutavé vyprávění zaujme i ty z vás, kteří mě v následujících dnech nepotkají a mé oko uvidí jen zde na blogu.

To bylo tak. Pravidelní čtenáři mého blogu vědí, že přijel můj kamarád z Ameriky, se kterým jsem šel na pivo. Po půlnoci jsme se připojili k partě dalších společných kamarádů, se kterými jsme vyrazili do jejich oblíbeného nonstopu. Kromě nás a spřízněné party motorkářů byla v baru partička skinheadů a vedlejší stůl byl obsazen dredaři.

O hudební kulisu se staral jukebox, ze kterého hrála buď skupina Orlík nebo Bob Marley. Podle toho, zda do něho minci vhodil někdo z holohlavců či vlasáčů. V pauze mezi písněmi Bílej jezdec a No Woman No Cry se dal jeden z motorkářů do vyprávění o tom, jak by si přál chytit u vedlejšího stolu sedící dívčinu za dredy a co vše by s ní pak chtěl dělat.

Mladá slečna odložila jointa, ale překvapivě nešla mému spolusedícímu splnit jeho přání, nýbrž vše co slyšela přetlumočila svému příteli. Ten se rozhodl hájit její čest a jeho čtyřicet kilo se chystalo změřit své síly s metrákovou postavou motorkáře, kterého rozmáchla gesta a silácká slova rastamana evidentně bavila.

Nečekaný problém však bohužel nastal ve chvíli, kdy si doutnajícího konfliktu všimla skupina skinů, která si v rohu přestala měřit sílu úderů svých pěstí na trenažéru a přesunula svoji pozornost k našemu stolu s dobrým pocitem, že se celý večer nerozcvičovala zbytečně.

No, abych to zkrátil. Druhý den jsem si šel zaplavat a při ostrém tréninku jsem silně vydechnul do vody právě ve chvíli, kdy jsem otevřel oči a jedna z velkých bublin mi tak poranila oko.

Matýsek má teploty. Několik návštěv dětského lékaře nestačilo. Když se v pátek v jedenáct hodin večer probudí s horečkou 39 stupňů, jede s ním Markéta na pohotovost. Za hodinu ti volá, že si ho tam chtějí nechat a ať ho přijedeš pohlídat, aby si mohla odjet domů sbalit věci.

Rychlá výměna stráží. Matýsek pláče, chce maminku. Teplota se blíží čtyřicítce. Sestra vydává příkaz na zábal. Matýsek volá maminku ještě intenzivněji. Začneš mu vyprávět pohádku se slibem, že až pohádka skončí, maminka přijde. Po půlhodině pohádka konečně může skončit. Jsou dvě v noci a odjíždíš domů.

Domácnost osiřela. Je bez její vládkyně. Do této doby si považoval koš na prádlo za jeden z největších vynálezů v historii lidstva. Vždycky tě fascinovalo, jak do koše hodíš špinavé prádlo a ono se za pár dní objeví vyprané a složené zpět ve skříni. Najednou zjišťuješ skutečnou pravdu a přestáváš věřit v sílu technického pokroku.

Naštěstí ne natolik, abys v iPadu neotevřel program Evernote a nesvolal děti na válečnou poradu. Založíte si soubor Krizová domácnost, do kterého si postupně zapisujete časový harmonogram úkolů, které vás čekají. Vyprat, uvařit, uklidit, připravit se do školy, udělat svačiny. Správně nastavit systém a mít přesný krizový plán je základ.

Děti jsou naštěstí zvyklé pomáhat, takže Klárka umí zacházet s pračkou, sušičkou a žehličkou, Adámek zase ví, kam z myčky uklidit nádobí. Na tobě je, abys uvařil. Ale to je s iPadem na kuchyňské lince hračka.

Zjištění, že koš na prádlo je mnohem hloupější než topinkovač, ti však otevřelo oči. Už víš o něco lépe, jak funguje domácnost. Technika je důležitá, dokáže věci usnadnit. Správně nastavit systém a mít přesný krizový plán je základ.

Ale ze všeho nejdůležitější je mít kolem sebe správný tým.

Fotbalové turnaje přípravek mají stále stejný průběh. Dorazit na místo, odehrát pár zápasů, vyhrát pohár a odjet domů. Točit a stříhat videa z těchto akcí není snadné. Výsledný film obyčejně nudí hned napoprvé.

Ovšem jiná situace nastane v případě, pokud se tohoto přetěžkého úkolu ujme někdo, kdo rozumí fotbalu, dobře zná svět dětí, umí točit, poradí si se střihem, má nápady a dokáže náladu z turnaje přetavit do filmu.

Kluci ta videa jednou ocení. Budou vědět, kdy vznikala parta. Budou vědět, kdy se rodilo umění podporovat jeden druhého. Budou vědět, že radost nepramení z vítězství, ale ze schopnosti umět si hrát.

A jedno zda s míčem nebo s kamerou.

Milí radní,

s celou rodinou jsme se upřímně radovali, když minulé vedení našeho města vypracovalo úspěšný projekt a získalo miliardovou dotaci na výstavbu kulturně-sportovního centra. Chodili jsme se dívat, jak rostou nová sportoviště a těšili se, až naplníme heslo „Kapitalisticky pracovat, kapitalisticky žít.“

Děkujeme za nový zimní stadion. Máme permanentky na zápasy extraligových Pirátů a poctivě fandíme. Do tréninkové haly chodíme na veřejné bruslení. Děkujeme také za nový fotbalový stadion. S klukama z přípravky chodíme sbírat míče na zápasy Áčka. V neposlední řadě děkujeme i za nové 3D kino.

Jako poslední v novém areálu byl před pár dny otevřen Aquasvět, který nahradil staré komunistické lázně. Nádhera. Tobogány, klouzačky, vířivky, protiproud nebo houpací bazén. Skvěle jsme se s rodinou pobavili a jak jsme se nasmáli! Za to všechno vám, milí radní, z celého srdce moc a moc děkujeme.

Ale kurva do prdele práce čí byl nápad vymalovat nový aquapark ve sparťanských barvách? Kromě toho, že tato barevná kombinace uráží slušného člověka, působí to především jako výsměch místnímu plaveckému oddílu Slavia Chomutov.

A ta rudá navíc klouže jako prase!

Občan Laco

Aquasvět Chomutov ve sparťanských barvách

To na podzimu je tak krásné. Když slunce o sobě dá vědět jen tím, že mlhu obarví na bílo. Když slunce svými paprsky hřeje, ale tobě zima zalézá za nehty. Když víš, že ale stačí vyjet jen kousek nad město a šedé kontury světa uvězněného pod mlžnou poklicí se vybarví.

Silnice nad Chomutovem, 21.10.2012

V říjnu 2004 (vím to přesně, mám blog!) jsme v autě poslouchali soundtrack z Pupenda. Mezi skladbami jsou dialogy z filmu a v jednom z nich se odehrává scéna, kdy u snídaně čte Jaroslav Dušek příspěvek z rodinné knihy přání a stížností: „Poučit svého syna o pravidlech a rizicích onanie… No tak z toho nedělejme nějakou aféru. Onanoval každý a kdo říká že ne, tak to dělá dodnes.“ Po chvíli se ze zadního sedadla ozvala Klárka s otázkou: „A tatínku, co znamená to slovo… aféra?“

Dnes je Klárka o osm let starší, ale stále se nebojí zeptat:

– Taťko, tys taky někdy onanoval?
– No jéje!
– Fuj, to je nechutný.
– Proč? Taky to budeš jednou dělat.
– To ne!
– Ale jo. Ještě si na mě vzpomeneš. Teda, doufám, že ne zrovna při tom…